Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Kafka na vlně (No. 4)
Poslední živý den cyklu Kafkovské performance v pokladně divadla Komedie festivalu …příští vlna/next wave… přinesl očekávatelně gradující, vzrušující finále v pozvolna se rozplétajícím příběhu Franze Kafky, performativního zpracování jeho povídek a pandemické klinické smrti umění. Do kukaně pokladny divadla Komedie se postavil tanečník, choreograf a performer Martin Talaga a rozjel tu čtyřhodinovou šou, která konečně dokázala kolemjdoucí zastavit. Ovládl nejen svůj vymezený prostor, ale i celou pasáž Vlasty Buriana, roztančil ji a vynutil si pozornost. Pravý vrchol v pravý čas.
Martin Talaga byl suverénně nejaktivnější účastník nextkového projektu, což bylo i zamýšleno. Aby se každý den aktivita za okýnkem stupňovala a z části tak i reflektovala postupný přesun z naprostého uměleckého útlumu během pandemie až k nadějné současnosti, kdy se umělci pomalu probouzejí k životu. Talaga do pasáže, do níž okýnko pokladny kouká, pouštěl z reprobedny zejména taneční hudbu, měnil převleky, líčení, zpíval spolu s reprodukovaným interpretem. Vynucoval si pozornost kolemjdoucích nejen zprvu téměř stoprocentní nahotou (což nenechalo některé dámy v klidu, jež hned tahaly z kabelek chytré telefony), ale především neutuchající energií. Vzbuzoval výbuchy smíchu i pohroužení se do kontemplace, čímž jaksi završoval myšlenkový oblouk, klenoucí se nad všemi performancemi od Krushy přes Janu Orlovou a ka3ka3 až po něj samého.
Převlékání kostýmů, masek je samozřejmě legitimní interpretace Kafkova textu. Člověk za svůj život vymění hromadu masek, někdy i během krátkého okamžiku. Adaptuje se tak na nejrůznější situace a na setkávání se s dalšími maskami. Talaga, působící jako hromosvod energie proudící z hudby, dokázal propojit toto „převlékání kabátů“ s emocionální nádrží, jíž hudba bezpochyby je. Už barokní hudebníci, zejména ti sakrální, věděli, jak namíchat tóny tak, aby posluchač prožil mysteriózní zážitek: setkání s Bohem. Talaga v závislosti na tónech měnil grimasy i pohyby, nakrucoval se jako striptérka nebo expresivními gesty vyjadřoval hluboké emoční pohnutí, dokonce se nevyhnul ani jisté angažovanosti, když se nějakou dobu předváděl se zrcadlem s nápisem Save Your Tears for Another Gay. Energické až hektické proměny zevnějšku tak evokovaly jízdu na horské dráze, kterou si obyčejný člověk ani neuvědomuje, zastavil-li by se na chvíli, zachytil by sebe možná s překvapením právě na takové dráze.
Jenže Kafka neměl na mysli tak docela jen převlékání masek. Ostatně píše [p]řece však vídám dívky (…) a přece se den co den zjevují v tomto jediném přirozeném kostýmu. Tím kostýmem je tvář, to jsou ty každý den znovu a znovu oblékané stále stejné šaty, které někdy večer, když přijdou pozdě z nějaké slavnosti, připadá jim [tvář] v zrcadle obnošená, napuchlá, uprášená, všemi okoukaná, že už ji sotva lze dál nosit. Martin Talaga ale napnul síly právě jen do té proměny zevnějšku. Je to pochopitelné, je to vidět, je to lákavé, je to expresivní. Pod vším tím převlékáním měla ale být tušena obnošenost tváře, jinými slovy vnucující se otázka, kdo jsem vlastně já? Pod vším tím líčením, pod všemi těmi škraboškami nesčetných rolí, jež permanentně hrajeme. Kdo jsem vlastně já, který nic nehraju? A jsem vlastně ještě vůbec někdo, kdo nic nehraje? To se Kafka snaží svým krátkým zamyšlením říct. To mi však pod vším tím spektáklem, co jen omezený prostor pokladny umožňoval, chybělo. Nějaký hlubší ponor k identitě člověka nahého až na kost, neboť ani zjevná lidská nahota není bez masky.
///
Více o kafkovské jarní edici …příští vlna/next wave… zde, zde a tady.
Komentáře k článku: Kafka na vlně (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)