Co si dáte? Všechno!
Holešovické divadlo Jatka78, domovská scéna souboru Cirk La Putyka, pootevřelo koncem května po globální kulturní stopce své brány „živému“ publiku uvedením kabaretu POTaLESK. Představením současně vyvrcholila éra putykovských streamů. Komponovaný večer v režii Rosti Nováka ml. a Víta Neznala byl určen zejména divákům z tzv. první linie z řad pomáhajících profesí a vystoupily na něm spřízněné umělecké jednotky jako například Squadra Sua, Dekkadancers či Bratři v tricku. Entuziastický happening s podtitulem 100 lidí a 100 chutí se stal příslibem nadcházejících událostí a také potvrzením, že nejen #kulturunezastavis, ale zejména nenahradíš.
V kaleidoskopu novocirkusových disciplín se představí jak matadoři souboru, tak nové tváře. Na snímku Adéla Míšková a (zleva) Daniel Komarov, Michal Boltnar a Naim Ashhab FOTO JIŘÍ ŠEDA
Specifické, pandemií vyvolané okolnosti vzniku nejnovější inscenace Kaleidoscope a všude citelný hlad po živém divadelním zážitku učinily z premiéry výjimečnou společenskou událost, které by sedla přízviska jako manifest radosti či menu pro každého. Nic na tom nezměnila ani nepřízeň počasí, kvůli níž se první ryze venkovní projekt Cirku La Putyka nakonec musel odehrát uvnitř. Režisér Maksim Komaro se na jeho vzniku podílel vzhledem k přetrvávajícím bezpečnostním opatřením „distančně“ z Helsinek. Stal se příkladem důsledku doby, kdy tisíce kilometrů daleko v umělecké izolaci naváděl skrze počítačový monitor akrobaty na cestu do útrob Kaleidoscopu.
Výsledek ostatně k dětské hračce – krasohledu – odkazuje. Kamkoli se oko zadívá, překvapí ho pestrost, ono kouzlo okamžiku, které se pohybem mění v jiné překvapení. Atraktivní i nadužívaný název, pod nějž lze schovat všechno (samozřejmě v očekávané putykovské kvalitě), zastřešil i propojení zkušeností sehraného týmu zakládajících členů s elánem nově příchozích. Známí a stálí „oldschooleři“ potvrdili, že i cirkusáci zrají jako víno, když jim nechybí motivace riskovat a překonávat jednou dosažené limity. Vždycky bylo výsadou Putyky, že cirkus dokázali provázat s herectvím. A i když je Kaleidoscope psychologií nezatěžkanou sérií varietních čísel, leporelem jakoby až „nahodile“ sestavených divadelních, tanečních, pantomimických či artistických výstupů, dohrávali performeři i sebemenší gag včetně stručných mluvených pasáží.
Za maskota představení jsem postupně přijala dominantu scény – masivního růžového slona, který díky své rozloze a výšce nikdy nedokázal zmizet, ať už se s ním na jevišti posunovalo kamkoli. Vtipně maskoval konstrukci pro závěsnou akrobacii na kruhu, na němž své hadí tělo rozpohybovala tanečnice Helena Nováčková. Celkově byli artisté v pestrobarevných kostýmech obklopeni mnoha věcmi včetně náčiní, například walking globe (balanční koulí) s motivem oka nebo vyztuženým klavírem na kolečkách, který posloužil i jako mini pódium pro výstup Jiřího Weissmanna na rola bola (balanční pomůcka sestávající z desky a válce) nebo jako překážka pro letmá salta či taneční kreace. Hojně využívanou trampolínu opanoval především mistr České republiky ve skocích Naim Ashhab. Výborná vzájemná podpora a souhra týmu, čitelná mezi řádky ve všech nuancích představení včetně přestaveb a jištění, se nejvíce projevily při skocích na teeterboardu. Účinným kořením bohatého menu se stal funkčně dávkovaný wow efekt, přinášející úžas, obdiv a adrenalin.
Kaleidoscope je zábavnou a odlehčenou podívanou, která vlastně snese vše. A nejdůležitější je, že rezonuje s diváky. Fascinující akrobatické výkony, humor a sounáležitost jsou prostě skvělým lékem na karanténní kocovinu.
Cirk La Putyka, Praha – Kaleidoscope. Režie Maksim Komaro, scénografie Pavla Kamanová, kostýmy a make-up Kristina Záveská, hudba Jan Balcar, technická spolupráce Olin Procházka, Daniel Hajtl a Prokop Štěpánek, světelný design Jan Mlčoch, zvukový design Jan Středa. Premiéra 9. června 2020 v Jatkách78.
Komentáře k článku: Co si dáte? Všechno!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
