Divadelní noviny > Festivaly

Kam kráčíš, Skupovko?

Na letošní 32. Skupově Plzni byly zastoupeny nejrůznější druhy a žánry a program byl přepestrý. Opravdu loutkovým divadlem se však spíše zabývaly nesoutěžní zahraniční soubory. První dva festivalové dny organizátoři zařazovali na dopoledne pohádky, pak složitější inscenace a před spaním biograf – tedy divadelní inscenace připravené jako film na divadle. V záplavě představení mi v paměti utkvěly tři „líbivé“ inscenace a dvě velmi provokativní. O těch se rozepisuji více.  

Loutková inscenace Hygiena krve brněnského Divadla Líšeň se pohybuje na hranici angažovaného, politického divadla. Divadlo Líšeň opět sáhlo po náročném tématu, které zpracovalo do hloubky a zároveň si zachovalo odstup. Hraje se o holocaustu, o strachu Židů, o strachu „ošklivých“ Němců, o imperialismu, komunismu a homosexualismu a na závěr se cituje White Media. Inscenace je rozdělena do tří částí. V první se hraje především s maňáskami. Scéna je většinou tvořena rezavým kolečkem, které vytváří paraván pro loutky. V další části, kdy se děj odehrává v koncentračním táboře, je atmosféra navozena světelnými efekty a projekcí dobových fotografií. V třetí části se pomocí rozhlasových zpráv přesouváme přes komunismus a imperialismus do současnosti, kdy se rétorika White Media zase tolik neliší od projevů, které jsme slyšeli na začátku inscenace. To už se všichni tři protagonisté za žádné paravány či loutky neschovávají. Doufejme, že se divadlo Líšeň nedostane na seznam White Media. I když je prý Divadlo Líšeň připraveno.

Po emočně náročném představení Hygiena krve následovala rozverná, loutková a energická slovenská inscenace Láska P. a vášeň B. Hlavní protagonistka, pohybově nadaná Maria Danadová předvedla vášnivé sexy slovensko-španělské divadlo. A ještě u toho dobře vodila tři loutky. Úžasná dramatizace, úžasná scéna, úžasná performerka, úžasný hudební doprovod Martina Žiaka.

Na jevišti divadla Alfa, kdy diváci seděli na lavičkách v těsné blízkosti hereček, se odehrála kouzelná slovinská inscenace s názvem Kachnička, smrt a tulipán Loutkového divadla Ljubljana. Kachnička je protřelá životem a umí si poradit skoro se vším. A tak, když potká Smrt, skamarádí se s ní. Prožijí spolu několik týdnů, ale ani Kachnička smrt neoblafne. Křehké představení se dvěma loutkářkami, dvěma loutkami, tůňkou a stínohrou pro malé děti v nás.

Dvě inscenace, považované částí odborné veřejnosti za progresivní nový typ divadla, byly pro mě k nepřežití. Slovenský soubor Med a prach předcházela pověst divadelního zázraku. Jejich, již druhá, inscenace Krása a hnus (Nezastupitelnost nepojmenovaného) byla provokativní, syntetická – hudební a výtvarná. Ale také o ničem a ubíjející.

Inscenace Erben: Sny souboru Handa Gote, které našlo domovskou scénu v divadle Alfred ve dvoře, působila podobně jako slovenská inscenace, ale Handa Gote při performaci alespoň nenadělala tolik zbytečného hluku.

Dvě loutkové inscenace, ve kterých tvůrci dobře pracovali s loutkami i s příběhem, se ocenění poroty vůbec nedočkaly. „Pánská jízda“ Buchet a loutek s názvem Don Šajn vycházela z nejlepších interpretačních tradic starých loutkářů i z rozverných a místy poněkud obhroublých Buchet a loutek. Jemně dívčí Perníková chaloupka Miroslavy Bělohlávkové se šarmantní ježibabou, která nakonec proletí komínem, dala jasně najevo, že protagonistce vystačí klasická pohádka a jeden stůl (v tomto případě spíše cukrářský vozík) k tomu, aby předvedla pozoruhodné divadlo.

Tři inscenace bych zařadila do kategorie „snové“. Inscenace Já jsem Krabat souboru Geisslers Hofcomoedianten okouzlila atmosférou, jakou si obvykle s touto legendou spojujeme. Režisér Jakub Maksymov pro svá kouzla použil především stínohru a meotar. Tématicky vycházel ze slavného filmu, ale bohužel nikam dál téma neposunul. Monodrama Stařec, moře a dívka Západočeského divadla Cheb bylo spíše obrazové než dějové. Performerka Daniela Šišková byla součástí scény, na které byly pomocí světla a různých pohybujících se objektů vytvářeny působivé obrazy. Lyrická inscenace byla poutavá, přesto mohli jít tvůrci více do hloubky. Podobně bezdějová, ale o to více obrazová, byla další pohybová inscenace, cenami ověnčená La Loba Lenky Vagnerové a spol.

Další inscenace mi tak trochu ve festivalovém ruchu splývaly dohromady – byly to ovšem kusy vtipné, hudební, divadelně zvládnuté. A když v nich  nebyly loutky, herci aspoň pracovali s předměty. Jedná se o inscenaci hostitelského divadla Alfa Spadla klec! Aneb První případ ppor. Vitáska, O bílé lani královéhradeckého divadla DRAK a Mami, už tam budem? divadla Minor.

Další neloutkové, ale milé a oddychové byly inscenace Filmmakeři Malého divadla České Budějovice a Biograf  Cirku La Putyka. I když jsem od Cirku La Putyka čekala více imaginace, nápadů a koneckonců i pohybu. Není však vždy posvícení a Havelkova inscenace Poslední trik Georgese Méliése, ve které Biograf patrně hledal inspiraci, se těžko překonává.

Skupova Plzeň je stále ještě vnímána jako festival loutkový. Již dlouho jsou ale na něm uváděny přesahové, těžko druhově zařaditelné inscenace. Letošní ročník Skupovky ovšem překročil jistou proporčnost a nakonec mohl vzbudit dojem, že v Čechách a okolí není dost kvalitních loutkových inscenací.

Ocenění 32. Skupovy Plzně:

Cenu města Plzně Vítu Peřinovi za text Hodina Komenského aneb Život J. A. K. trochu jinak – za poskytnutí šance přiblížit pedagogiku Komenského divadlem hrou

Cenu města Plzně Lence Volfové a Jiřímu Jelínkovi za partnerské herectví a komunikaci s divákem v inscenaci Mami, už tam budem? Divadla Minor

Cenu města Plzně skupině Handa Gote za inscenační koncept projektu Erben: Sny, reflektující období českého romantismu

Cenu města Plzně tvůrčímu týmu inscenace La Loba za syntézu složek, vytvářející originální scénickou poetiku

Cenu města Plzně Luďkovi Bémolovi a Ivetě Kalouskové za scénografii a nápadité užití a animaci objektů v inscenaci Hygiena krve Divadla Líšeň

Cenu města Plzně Kamilu Bělohlávkovi za výpravu inscenace Spadla klec! Divadla Alfa s přihlédnutím ke scénografii inscenace O bílé lani Divadla Drak

Cenu města Plzně Jiřímu Vyšohlídovi za hudební plán inscenace O bílé lani Divadla Drak

Zvláštní ceny poroty:

Zvláštní cenu poroty Tristanu Vogtovi, Joachimu Torbahnovi a Danielu Glogerovi za režii, scénografii a pěvecký part v inscenaci Kouzelná flétna Thalia Kompagnos und Kontraste

Zvláštní cenu poroty Kataríně Aulitisové a Markétě Plaché za inspirativní pedagogické vedení inscenačního projektu Múr studentů KBT VŠMU

Zvláštní cenu poroty skupině Wariot Ideal za jevištní dekonstrukci v praxi

Zvláštní cenu poroty Bartoloměji Veselému za herectví v inscenaci Já jsem Krabat s přihlédnutím k rolím v inscenaci Filmmakeři Malého divadla

Zvláštní cenu poroty Doře Bouzkové za nejveselejší mexické Dušičky do kapsy v Evropě

Porota: Karel Makonj, Irena Marečková, František Váša, Eva Kyselová, Ewan Mclaren

• Autor: Kateřina Jírová
• Publikováno: 21. června 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Kam kráčíš, Skupovko?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ