Ďáblice z Tyrolských Alp
Přední rakouský dramatik Karl Schönherr zachytil ve své hře Ďáblice z roku 1914 zápas ženy a dvou mužů o prosazení vlastních protichůdných zájmů: Žena s Mužem si za peníze získané pašováním hodlají pořídit dům, a Žena kromě toho touží počít dítě. S nemocným Mužem děti mít nemohou, ale nelze ho vyloučit z podílu na penězích a na budoucím domě. Nástrojem řešení se má stát Hraničář. Žena ho svádí v rámci plánu, jejž Muž schválil a jenž má Hraničáře kompromitovat a znemožnit mu záměr usvědčit pašeráky. Ale i Hraničář se pokouší Ženu svést, aby skrze ni nabyl potřebný důkaz proti oběma manželům.
Žena (Hana Tomáš Briešťanská) manipuluje s Mužem (Zdeněk Julina) i Hraničářem (Zbyšek Humpolec) FOTO JAKUB JÍRA
Na celé čáře zvítězí Žena: od Muže dostane písemný odkaz, že po jeho smrti připadne příští dům jen jí, a Hraničáře odklidí z cesty tím, že ho dožene k Mužově vraždě. Pořídit si mladšího plodného partnera bude potom nasnadě.
Dramatik podal portrét výjimečné, chladně cílevědomé hrdinky. Je přímo osudově silná živočišným vědomím své převahy nad muži a umí přitom projevy vášní ukázněně angažovat pro své blaho.
Režisér Martin Františák bytostně inklinuje k baladickým venkovským látkám a Schönherrovo drama uvedl nejprve ve Studiu Městského divadla ve Zlíně. Těsně poté hru nastudoval v Brně v Divadle Reduta. Ačkoli měl k dispozici nový a živě znějící překlad Michala Kotrouše inscenovaný v květnu 2013 v pražském Divadle Na Prádle v režii Adama Ruta, a pokud se nemýlím, ve zlínském Studiu jej použil, zvolil pro Brno starší podobu z pera Karla Želenského. Na jedné straně tím dodal příběhu nadčasové vyznění, na straně druhé ho spisovná mluva hrdinů přiměla stylizovat je a kostýmovat nikoli přímo jako sociálně definované příslušníky nejnižší společenské třídy, jak se o to úspěšně pokusil Rut, nýbrž spíše jako účastníky věčného střetání dvou pohlaví.
Hana Tomáš Briešťanská, která v roce 2014 přešla ze Zlína do Mahenovy činohry, uplatnila svůj sympatický zjev a věrohodně nastražila past nejen na své protihráče, ale i na diváky. Jen několikrát dala promyšleně zaznít vulgárním polohám v gestech i v hlase, přitom skvěle vyjádřila jak téměř mateřský a zároveň lstivý vztah k nemocnému manželovi, tak i provokativně vášnivé, arci předstírané zaujetí Hraničářem. Hostující Zdeněk Julina, který po boku Briešťanské hrál Muže už ve Zlíně, ztělesňoval outsidera tak zjevně, že jej v mých očích téměř od začátku předurčil pro úlohu toho, kdo z konfliktu vyjde poražen. Hostující Zbyšek Humpolec se snažil Hraničářovu počáteční komisní upjatost uvolnit a zahrát jak okouzlení Ženou, tak postupné podléhání její přitažlivosti a nakonec zmanipulované propadnutí vrcholící vraždou. Zejména poslední fáze Hraničářova vývoje se mi zdála nad hercovy síly, přesněji řečeno, měl jsem pocit, že mu, a tím i celému finále, zůstal režisér dlužen přesvědčivější vedení.
Zvláštní zmínku si zaslouží scéna Jaroslava Čermáka. Tři stěny minimalisticky pojatého dějiště vytvořil z ohoblovaných prken zavěšených na kovových kozách. Umožnil účinkujícím zacházet s tímto materiálem velmi volně, zbořit například celou stavbu ve chvíli dramatického napětí, anebo ji přestavovat, a tímto fyzickým jednáním provázet a zdůrazňovat dramatické prvky děje. Zároveň se tak výtvarníkovi nejen podařilo překonat poněkud salonní dojem vanoucí z dialogů, ale i účinně zabydlet jeviště Reduty.
Úmyslně ponechávám stranou otázku, zda bylo nutné obsadit hru ze dvou třetin silami vně domácího souboru. Domýšlím si, že to mohl vyvolat jeho stav: prodělává nezbytnou přestavbu „za provozu“, jejž nový šéf Martin Františák musí plynule zajišťovat.
Národní divadlo Brno – Karl Schönherr: Ďáblice. Překlad Karel Želenský. Režie a úprava Martin Františák, scéna Jaroslav Čermák, kostýmy Marek Cpin, dramaturgie Martin Kubran. Premiéra 22. prosince 2014 v Divadle Reduta.
Komentáře k článku: Ďáblice z Tyrolských Alp
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jan Šotkovský
Želenského překlad použil Františák už ve Zlíně, ostatně i ilustrační fotografie je, pokud mě zrak neklame, ze zlínské verze.
22.01.2015 (11.04), , Trvalý odkaz komentáře,
Lenka Dombrovská
Dobrý den, zlínské divadlo uvádí, že byl použit překlad Michala Kotrouše: http://www.divadlozlin.cz/cs/program/prehled-inscenaci/studio-z/dablice.html
I fotografie je správná, tedy z brněnské Ďáblice. Další naleznete zde: http://www.ndbrno.cz/cinohra/dablice
22.01.2015 (13.13), , Trvalý odkaz komentáře,