Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Karlovy a KlariNovy Vary (No. 3)
I na filmovém festivalu přijde čas na mentální očistu od pohyblivých obrazů. A tak jsem mimo jiné s radostí přijal pozvání k neformálnímu setkání s tvůrci připravovaného snímku režiséra Petra Slavíka Tancuj Matyldo, který na podzim do centra dění vrátí oslňující herečku Reginu Rázlovou v roli ženy, u níž propuká Alzheimerova choroba. Partu jejího syna se ujal Karel Roden, jenž byl také ústřední personou přátelského meetingu. Listopad bude v tuzemských kinech zřejmě obdobím filmobraní.
https://www.youtube.com/watch?v=T5z_VUSLn5Y
Zevrubnému průzkumu jsem samozřejmě podrobil i hudební doprovodný program, jenž dostal poměrně radikálních změn. Namísto loňských Slz, Noidů a podobných rozhlasových „hitovek“ letos Mattoni Life Bar suverénně ovládají ostřílení matadoři domácí scény: Midi Lidi, Ewa Farna či Emma Smetana & Jordan Haj, spolu s aktuálními hrdiny alternativní scény Redzedem, The Valentines či Ventolinem. Mě osobně na těch pravých místech hluboce zasáhl skvělý koncert hanspaulské ikony Tata bojs, který byl technicky precizní, vizuálně strhující a energicky výbušný. Srdce plesalo a hlava se smála. A teď již zpátky do biografu!
Film Red rooms (Les Chambres rouges, 2023), jímž do Hlavní soutěže přispěla Kanada, je razantním a společensky vysoce aktuálním psychothrillerem, v němž režisér Pascal Plante s precizností patologa z různých úhlů nahlíží podstatu přitažlivosti zla. Perlou technicky epesního snímku je vyčerpávající herecký výkon Juliette Gariépy. Soudní drama postupně se transformující do hypnotického badtripu. Pecka tak úderná, že si vysloužila okamžitou potřebu první pomoci. Tu mi v krásné budově Karlovarského městského divadla poskytla ta největší z animovaných klasik. Exkluzivně v sekci Návraty k pramenům uvedená Disneyho Sněhurka a sedm trpaslíků (Snow White and the Seven Dwarfs, USA, 1937) řemeslně zastarala jen velmi málo, jejím problémem je ovšem řídký děj, členěný do řady dlouhých epizod. Strážce aktuálních hyperkorektních trendů by navíc mohly značně pobouřit temné okolnosti soužití sotva dospělé dívky a sedmera postarších, sociálně i hygienicky nepříliš zdatných, a pučícími ženskými půvaby snadno manipulovatelných sugar daddies, z nichž jeden (Brumla) je navíc praktikujícím, postupně však tajícím misogynem. Otázky vzbuzuje i postava jalového prince, jenž na začátku nivě zapěje, na první pohled se do princezny zamiluje, aby se až do samého závěru, v němž vášnivě zulíbá dívku v bezvědomí, odklidil z děje. Ale teď vážně: bylo fascinující sledovat nadšené reakce generačně pestrého publika a zejména kolektivní zpěv, podupávání a potřásání mnohdy již zcela zešedlými makovicemi do rytmu ústředního filmového hitu Hej, hou… patří mezi nejkrásnější zážitky letošních festivalových žní.
Pokud by Formanův Černý Petr a Trierova Melancholia měli dítě, jmenoval by se Brutální vedro. Robě nikoli dokonalé, s lehce neobratnou chůzí a sporné dramaturgické soudržnosti je v jádru však překvapivě vitální, ryzí a milované. Celovečerní režijní debut Alberta Hospodářského, do jehož hlavní role byl obsazen jeho bratr Vincent nese neklamné znaky rodinné terapie a je zábavnou a místy i řádně děsivou a ulepeně vzrušující road movie za přijetím sebe i svého nejbližšího okolí. Pocit šíleného horka výtečně navozuje kamera Tomáše Uhlíka a v četných epizodických rolích se kromě zástupců startující generace mimo jiné zaskvěli i Marta Bačíková, Marta Vítů, Ivana Uhlířová, Tereza Dočkalová, Judit Pecháček či Petr Motloch. Opatrně vstupte!
Půlnoční jihokorejský Vlčí lov (Neukdaesanyang, 2022) na první pohled působí jako jeden z filmových klonů populární (původně herní) série Resident Evil křížený se segalovskou námořní mlátičkou Přepadení v Pacifiku (Under Siege, režie: Andrew Davis, USA/Francie, 1992) a McTiernanovým Predátorem (Predator, USA, 1987). Přímočará rubanice s nadpřirozeným a zdánlivě nezranitelným ústředním monstrem ozvláštněná několika lehce předpokládatelnými zvraty nejprve znechutí, následně však otupí nekonečným proudem krvavých fatalit i přestřelenou (více než dvouhodinovou) stopáží. Coby předehra k nočnímu diskusnímu reji však zafungovala skvěle.
///
Pokračování záhy!
///
Karlovy a KlariNovy Vary (No. 1)
Karlovy a KlariNovy Vary (No. 2)
Komentáře k článku: Karlovy a KlariNovy Vary (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
