Divadelní noviny > Kontext Rozhovor
Karolína Plachá: Vystupovat z našich bublin
Spolek Naplaveno vznikl začátkem roku 2019. Sídlí v malé vsi Stružinec, kde opatruje chalupu, divadelní sál a maringotku. Své prostory nabízí k rezidencím i pronájmu. Jeho cílem je podporovat a vytvářet kulturu na Jistebnicku a v okolí. „Chceme spojovat umělce a místní obyvatele formou kulturních akcí. Organizováním tvůrčích dílen plánujeme rozvíjet řemeslné dovednosti. Skrze přednášky a semináře pak chceme lidem poskytovat další možnosti vzdělávání,“ říká spoluzakladatelka spolku Karolína Plachá. Zajímalo nás více…
Členky spolku Naplaveno v obci Stružinec Foto archiv Nová síť
Vaší filozofií je propojovat městské prostředí s tím venkovským. V jakých oblastech propojujete a v čem vnímáte obohacení v setkáních daleko od měst?
Venkov a příroda sbližuje. Nejen člověka samotného ve smyslu setkání se sebou, ale i s druhými. Na venkově jsou i jiné vztahy mezi lidmi než ve městě. Někdo má traktor, někdo je knihovnice, další je hospodský, někdo má jahody a někdo jiný zase peče dorty. Každý má svou roli a lidé se navzájem potřebují. Nelze se tu uzavřít do sebe a nevnímat sousedy jako to dělají lidé ve velkém městě.
Na druhou stranu venkov zase postrádá trochu toho města. Baví nás propojovat městské a venkovské a sledovat, co to udělá.
V únoru 2019 jsme začali masopustem. Podařilo se nám si vypůjčit některé roztocké masky a pozvat výbornou kapelu Urgob, která hrála během průvodu a pak i v místní klubovně. To, že jsme v naší malé vesnici znovu obnovili masopustní dění, přilákalo mnoho místních. Lidem se tak naskytla možnost vidět netradiční a výtvarně nádherně zpracované masky Adama a Doroty Krátkých. O pár měsíců později jsme pak pořádali dílnu voskované batiky s textilní výtvarnicí Lindou Kaplanovou. Nedávno u nás bylo známé polské divadlo Węgajty.
Z čeho vznikla potřeba vytvořit rezidenční dům a prostor pro umění právě na Jistebnicku? Máte s krajem u Tábora nějakou vazbu?
Rozhodli jsme se s Lubošem Fendrychem přestěhovat na venkov. Jsme oba kulturně založení a nové počiny v divadle i ve výtvarnu nás zajímají. Jednoho dne jsem přemýšlela, co se dá na takovém místě dělat, co mohu na venkov přinést, čím jej obohatit. A pak jsme se rozhlédli kolem sebe a zahleděli se na stodolu a došlo nám, že pokud nejsi hospodář, tak ti stodola může sloužit buď jako sklad věcí a dřeva, nebo jako prostor k setkávání a ke kulturní činnosti.
Inspirovalo mě i to, že jsem dříve několik let jezdila do polského divadla Węgajty, které také sídlí ve stodole na samotě u lesa. Diváci a příznivci tam za ním jezdí a přicházejí ze všech koutů světa. Tam jsem si uvědomila, že když jdeš do divadla krajinou, tak tě to jinak otevírá a připravuje na setkání. A pak je tam důležitá ta blízkost. V běžném divadelním sále jsi jeden z mnoha. Každý je tu trochu cizí a sám za sebe, kdežto ve stodole sedí lidé blízko sebe, podává se čaj, k setkání tu dochází přirozeně.
V rámci spolku vedle stodoly opatrujeme ještě malý domek. Ten slouží jako zázemí pro lidi, kteří se za námi rozhodnou dorazit a pomalu začíná fungovat i jako rezidenční místo. Na pozemek vedle tohoto domku jsme dopravili ještě maringotku. Do toho se kolem nás začala formovat skupinka lidí a podporovatelů, kteří to místo a zázemí mají rádi, něco důležitého jim to dává a jsou již pevnou součástí našeho spolku.
Za necelý rok působení jste zvládli velmi mnoho věcí, ať už jde o rekonstrukci prostor, nebo organizaci akcí, které proběhly. Co je v plánu v roce 2020, jakým směrem se budete ubírat?
Teď chceme malinko zpomalit a zaměřit se na chod organizace. Za ten rok trochu víme, co funguje a co naopak ne. Chceme si nastavit strategie a určitě budeme hledat další posily do týmu. Na konci února chceme vyhlásit výzvu na rezidence. A jelikož naše divadelní stodola byla slavnostně otevřena teď v listopadu, těšíme se na její první sezónu. Není to vytápěný sál a tak bude fungovat vždy od jara do podzimu.
Výtvarné umění a divadlo vaše akce a tvorbu velmi propojují. Jsou např. rezidenční pobyty u vás limitované právě oblastí činnosti umělců?
Pro mě je velice důležité pracovat s okolím, vnímat sousedy a jejich potřeby. Nejít proti, naopak chci vytvářet symbiózu. Proto dáváme přednost jednotlivcům a menším skupinám. Umělcům, kteří k nám přicházejí s určitou pokorou, kteří s okolím chtějí nějakým způsobem komunikovat. Sídlíme v přírodním parku Jistebnická vrchovina, který je specifický krásou staré krajiny, kamenných zídek, vzrostlých stromů a pastvin. Tento rok budeme dále testovat, jakým oblastem budeme dávat přednost, ale k divadlu a výtvarnému umění máme rozhodně nejblíž.
Co vás v poslední době v kultuře potěšilo?
Potěšilo mě mile představení Heimatschuss aneb Moje děda tvoje děda, které vznikalo částečně i u nás během rezidence. Tomuto souboru se podařilo ukázat, jak moc nás ovlivňují a utvářejí vzpomínky, které mnohdy nemají s objektivní historií vůbec nic společného.
Strašně moc mě také potěšil Festival intimního divadla, který pořádalo Pomezí. Pozvali a sestavili několik inscenací pro jednoho či jen pár diváků. Oceňuji, že se nebojí riskovat a jdou do něčeho tak křehkého. Myslím si, že právě v dnešní době technologií a sociálních sítí je opravdu blízkost a setkávání jedno z nejdůležitějších témat, kterým by se živé umění mělo zabývat.
Co vás naopak zklamalo?
Maďarský nový zákon kontrolující tamní kulturu.
A co byste si přála v novém roce?
Přála bych si, abychom se dokázali více vnímat a vystupovat z našich bublin.
Více info na https://www.novasit.cz/novinky/nova-sit-informuje-no-32-.html
Komentáře k článku: Karolína Plachá: Vystupovat z našich bublin
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
