Karpaty zachvátil folklór
K verneovskému románu Tajemný hrad v Karpatech se v nové adaptaci vrací Michal Pětík v Městském divadle v Mostě. Oproti Lipského komedii z osmdesátých let (v jádru parodii na scifi), kde získal největší prostor trojlístek charismatický záporák Miloše Kopeckého Baron Gorc, maniakální vědec Orfanik Rudolfa Hrušínského a bizarní gentleman hrabě Felix Teleke v podání Michala Dočolomanského, je Pětíkova dramatizace spolu s režií Martina Vokouna spravedlivá i k ostatním figurám. S vědomím chybějících hereckých es, které by měly obstát svým jmenovaným předchůdcům, se dramatizace pokorně opírá o Verneův syžet.
M. Večerka, M. Pešek, J. Kraus, H. M. Maroušková, F. Kráčmar, O. Liška v mostecké inscenaci Tajemný hrad v Karpatech FOTO LADISLAV ŠEINER
Po zběžném seznámení s operní pěvkyní Stillou a jejími dvěma nápadníky Baronem Gorcem a hrabětem Telekem, vykresluje rázovité obyvatele vesnice na úpatí tajemného hradu. Každý z nich – bodrý, živočišný pastýř Frik (Otto Liška), omezený, prchlivý lesník Nik (Filip Kráčmar) či primitivní vychloubač, doktor Patak (Jiří Kraus) – představuje archaickou sedlinu, prostý venkovský lid. Neoddělitelnou součástí jejich života jsou přízraky a duchové. Venkovský kolorit posiluje také umělé nářečí, které vytvořil autor dramatizace. Dialekt, složený z výrazů nejen české jazykové oblasti ale i rumunské – Podkarpatí, dodává inscenaci „folklorní punc“, poskytuje mnohá zábavná slovní spojení a je zdrojem situačního humoru.
Kostýmní výtvarnice Agnieszka Pátá glosuje jednotlivé postavičky i vtipnými detaily kostýmů. Lesník například vláčí na zádech tornu z níž čouhá jelení paroží. Jeho milá Miriota (Hana Marie Maroušková) má zase k zástěře zavěšené gumové rukavice naplněné vodou, které připomínají kravské vemeno. Pastýř neustále nosí konstrukci s navěšenými loutkami oveček. Čistou moderními vynálezy nezatíženou krajinu důmyslně cituje na velkoformátových plátnech – schaufoliích – Nikola Tempír. Zachycuje idilickou scenérii hor s lesním porostem, tu a tam zlověstně prosvítá obrys hradu nebo jsou promítány portréty krvelačných zloduchů, jak si je představují vesničané. Hospoda, kde se odehrává většina příprav na hrad a kde se místní obyvatelstvo posiluje domácí pálenkou, je situována před plátna. Dlouhý, jednoduchý dřevěný stůl, kolem něhož všichni družně usedají, je tak travele součástí přírody, která denodenně vstupuje do jejich života.
Režisér také hojně využívá přednosti mosteckého divadla – dvou točen. Z putování hraběte Telekeho a jeho pobočníka Rocka s množstvím zavazadel, které mu stále ujíždějí vpřed, a výpravy dvou nejodvážnějších průzkumníků hradu – lesníka s doktorem, jdoucím proti sobě, se stávají humorné etudy. Vtip je ale zároveň i slabinou inscenace. Přespočetné laciné, někdy dvojsmyslné fóry ze zkušebny se neměly dostat na jeviště. Ubírají inscenaci lehkost a z jednoduchosti mnohdy činí banalitu.
Přesto patří – především díky vizuální složce – Tajemný hrad v Karpatech k zásadnějším inscenací mosteckého Městského divadla.
Městské divadlo v Mostě – Jules Verne, Michal Pětík: Tajemný hrad v Karpatech. Režie Martin Vokoun, dramaturgie Michal Pětík, scéna Nikola Tempír, kostýmy Agnieszka Pátá, hudba Petr Zeman. Premiéra 16. května 2014.
Komentáře k článku: Karpaty zachvátil folklór
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
