Divadelní noviny > Názory – Glosy
Katalog uměleckých prací
Vláda dne 6. listopadu 2017 schválila pod čj. 1131/17 návrh ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové, kterým se mění nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, nařízení vlády č. 302/2014 Sb., o katalogu správních činností, a nařízení vlády č. 104/2005 Sb., kterým se stanoví katalog činností v bezpečnostních sborech, ve znění pozdějších předpisů. Nový Katalog prací začne platit od 1. ledna 2018 a obsahuje i výrazné navýšení „tabulkových“ platů uměleckých pracovníků. Přidat na hanebných platech, o to odboráři, ale i ředitelé a zřizovatelé dlouhá léta usilovali. Jenže jde o to, jak to provést.
Novelu uvítali zejména odboráři Národního divadla, úspěšně za ni lobbovali především Jakub Hrubý, předseda ZO Unie profesionálních zpěváků Národního divadla, a Jiří Dokoupil, prezident Unie orchestrálních hudebníků. Novelu chápou i jako své vítězství v dlouhém sporu se současným vedením Národního divadla nejen o praktické odborářské záležitosti, ale i o obecný přístup ke kulturní politice a k systému odměňování v rezortu kultury. Hodně se zasadili o to, aby zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře (VPI) nebyl přijat.
Jejich pohnutky se dají dobře pochopit sociálně a jaksi stavovsky, novelu chápou jako narovnání diskriminačního stavu. Očekávají, že by se jejich platy mohly dorovnat platům v České filharmonii. Připomeňme, že filharmonikům navýšení platů vymohl dirigent Jiří Bělohlávek, který tím podmínil nástup do funkce šéfdirigenta České filharmonie. Nabízí se však provokativní otázka – jsou další orchestry natolik kvalitní, aby si jejich hráči zasloužili platy jako v České filharmonii? Lépe řečeno – když právem vzrostou jejich platy, neměli by filharmonikové brát ještě víc?
Katalog prací platí obecně podle zařazení konkrétních činností do platových tříd, princip tedy přirozeně směřuje k platovému rovnostářství – proč se snažit, když nezáleží na kvalitě výkonu, ale na vykonávání katalogem vymezené práce. Připomeňme, že tento princip známe z hlubokého socialismu. V Německu také platí, ale nikoli plošně: nejvíc bere hráč nejvýznamnějšího orchestru, nejméně orchestru provinčního. Což je kvalifikační motivace. Hlavně je to spojeno s kofinancováním institucí různými veřejnými rozpočty státní správy a samosprávy. Systémově řečeno: každé na veřejné rozpočty navázané instituci se v Německu stanoví nejen výše platů a počty tabulkových míst, ale zajistí se jí reálný způsob financování. Kdežto u nás navýšení platů určí stát, platit ho však mají i municipiální rozpočty. Jenže z čeho? Namátkou vím, že vedení Slezského divadla v Opavě vyjednává s městem schodek 13 milionů korun vzniklý poslední vyhláškou o navýšení platů, další navýšení v rámci Katalogu prací, jak mi sdělil ředitel Ilja Racek, může být pro opavskou operu likvidační. Jiná regionální divadla na tom nejsou lépe – to opravdu chceme?
Nepřijetím zákona o VPI se utužil „zaměstnanecký“ princip financování kultury, což dlouhodobě odmítali senátor Jiří Šesták, ředitel Národního divadla Jan Burian a prezident Asociace profesionálních divadel Stanislav Moša. Mimo jiné. Problém navrhovali řešit v návrhu zákona o VPI volným systémem odměňování, který byl zase nepřijatelný pro odboráře – ředitelům, zvláště některým, prostě nevěří. Jan Burian Divadelním novinám k novelizaci Katalogu prací sdělil: Národní divadlo se shoduje s Asociací profesionálních divadel, že navržená změna se týká pouze úzké skupiny zaměstnanců, čímž zakládá další nerovnosti systému. Posun do vyšších tříd v jedné umělecké profesi nemůže proběhnout beze změn u ostatních uměleckých i umělecko-technických profesí. Jsme přesvědčeni, že by měl mít takovýto návrh širší konsekvence. Návrh rovněž neřeší finanční dopady do rozpočtů kulturních institucí.
Bez systémového řešení financování kultury nepomůže navýšení kapitoly ministerstva kultury na jakékoli procento státního rozpočtu ani nový Katalog prací.
Komentáře k článku: Katalog uměleckých prací
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Bronislav Procházka
Celá věc
musí především směřovat k odstupňování platů v jednotlivých operních souborech ČR. Jedině přirozená finanční motivace může vrátit fungování do stavu normálu známého nejblíže z německých zemí a dříve v jakési podobné formě fungujícího i u nás.
Některé platy např. v ND nedosahující ani úrovně platů ZUŠ asi nemohou dlouhodobě umělce motivovat ke každodennímu podávání 100 a více procentních výkonů. Zvláště když, zcela logicky, finanční nedostatek dohánějí prací jinde. V této souvislosti chápu Vaši poznámku : „Jsou další orchestry natolik kvalitní, aby si jejich hráči zasloužili platy jako v České filharmonii? “ jako nedomyšlenou a nemohl byste se divit, kdybyste se za ni dočkal mnohem emotivnější reakce, než je tato.
Bronislav Procházka
07.12.2017 (10.26), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pokud mi vyhrožujete inzultací,
co nadělám, takové holt jsou někde poměry.
Ale nechápu, co jiného než vy jsem napsal – nelze dorovnávat platy, naopak je třeba odstupňovat odměňování jako v Německu, což explicitně uvádím.
Vaši poznámku umím pochjopit snad jen tak, že jste z mého textu vyčetl, že si myslím, že Česká filharmonie je kvalitnější než operní orchestry ND. Pak jste si domyslel něco, co tam uvedeno není. Nicméně kdybych o tom měl psát, pak si to opravdu myslím.
07.12.2017 (11.40), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Pane Hermane,
takhle vkládat nevyřčené véty do úst nebo dokonce jednání je dle mého za hranicí slušnosti.
Takže toto byla moje poslední poznámka.
Bohužel díky podobným způsobům je naše společnost kde je.
bp
07.12.2017 (12.02), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Poslyšte,
místo osočování si zkuste znovu přečíst, co jsem napsal. A zjistíte, že jste špatně četl…
07.12.2017 (12.06), , Trvalý odkaz komentáře,