Povaleči z Vysočiny, do pražské kavárny s vámi!
Autorská inscenace Kauza pražské kavárny vznikla kolektivní improvizací herců Švandova divadla pod vedením mladého tvůrce Jacoba Erftemeijera. Kabaretní sled vtipů a scének, které občas sledují jednotnou dějovou linku a jindy zacházejí do dalekých fantasmagorií, karikuje celou řadu žánrů – od filmu noir přes mysteriózní horor až po komedii.
Kauza pražské kavárny je kabaretní sled vtipů a scének FOTO ALENA HRBKOVÁ
Inspirace je zřejmá – stále aktuálnější prohlubování rozdílů mezi „pražskou kavárnou“ a „selským voličem“ a rostoucí nesmyslná nevraživost mezi těmito údajnými válečnými tábory. Očekávání, že tvůrci budou stranit spíše té „své“ straně barikády, naplněno není a divák může sledovat povedené karikatury obou skupin.
Hlavní pseudodetektivní motiv má sice hluchá místa a není vždy domyšlen do důsledků, ale kabaretní a groteskní rámec z principu vyžaduje jistou dramaturgickou volnost, které zde bylo učiněno zadost. Hlavní postava – soukromé očko (Tomáš Petřík), již dlouhá léta žije v zahraničí, do rodné země ho ale znovu přivede hysterický telefonát bývalé milenky, která mu prozradí, že spolu mají syna a že ten je nezvěstný. Údajně se při studiích zapletl s „pražskou kavárnou“. Soukromé očko neznalé tohoto výrazu považuje pražskou kavárnu za zločinecký gang a snaží se ho vypátrat. Hlavní podezření padne na skupinu lidí na náplavce v nepříliš povedeném přestrojení za důchodce. Různé další stopy ho ale přivedou do lesa na Vysočině, kde vládne mystický zlý jezevec pojídající intelektuály.
Intelektuálové jsou v inscenaci zobrazeni jako naivní a fyzicky velice nezdatní idealisté, čemuž napomáhají i kostýmy – tlusté brýle, vlněné svetry a špatně padnoucí sukně. Studují zbytečné obory na fildě, chodí svým neduživým a neslyšitelným hláskem vyřvávat na pravdoláskařské demošky a nad šálkem bio kávy hloubají nad tím, jak asi žije a přemýšlí venkovan. A když jednoho (zcela normálního) potkají, koukají na něj jako na zvířátko v zoo a dělají různé nepovedené pokusy o navázání kontaktu jako při setkání třetího druhu.
Byť je zcela jasně hlavním terčem útoku nenávist rozdmýchávající jezevec Zeman, nezůstává bez povšimnutí ani sebekritické zrcadlo – a to především slepý egoismus pražské kavárny, která považuje problémy či životy venkovanů za bláhové a své (pseudo)intelektuálství bez přemýšlení povyšuje nad selský rozum, fyzickou zdatnost či manuální zručnost.
Jelikož jde o autorskou inscenaci, všichni herci (Andrea Buršová, Martina Krátká, Natálie Řehořová, Petr Buchta, Tomáš Petřík, Marek Pospíchal, Jacob Erftemeijer, Josef Horvát) měli příležitost vytvářet vlastní typy a charaktery, vtipy i zápletky. Veškeré velmi rozmanité postavy a scenerie zvládli zpřítomnit pouze s pomocí jednoho velkého pultu, který v průběhu inscenace bohatě mění svůj význam a využití. Osobní angažovanost herců a názorová vyrovnanost vytvářejí skvělý základ pro politickou satiru, na kterém se zde navíc staví množství povedených vtipů, proto lze dějové slepé uličky tolerovat.
Švandovo divadlo na Smíchově, Praha – Jacob Erftemeijer a kol.: Kauza pražské kavárny. Scéna a kostýmy Jozef Hugo Čačko, hudba a texty písní Josef Horvát a Andrea Buršová, dramaturgická spolupráce Václav Alexa. Premiéra 28. dubna 2018. (Psáno z reprízy 30. dubna 2018.)
Komentáře k článku: Povaleči z Vysočiny, do pražské kavárny s vámi!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
