Každý soubor má svou Vassu
Je sychravý listopadový podvečer, ale na tzv. náměstíčku Stavovského divadla to jiskří. Proběhla totiž třetí repríza podzimního bloku inscenace s názvem Vassa Železnovová. Inscenace, které zvoní umíráček, na repertoáru se moc dlouho neohřála a zbývá posledních pět repríz uzavřených derniérou. Potýkala se, jak už to u některých dobrých inscenací bývá, s diváckým nezájmem. Herci ji milují a ví, že takové kusy mohou přicházet jednou za 3-5 let, i když by po nich toužili každou premiéru.
Vassa se stala Inscenací roku Cen divadelní kritiky, získala nominaci na Cenu Divadelních novin a Zuzana Stivínová byla za titulní roli nominována na Thálii. Mnohem hodnotnější pro nás ale byl efekt, který mělo zkoušení na fungování a spolupráci herců na scéně. Režisér Jan Frič s dramaturgyní Martou Ljubkovou vycítili možnost zajímavého směřování a potenciál nového jevištního tvaru a vytvořili se souborem kus, který je v mnoha ohledech jiný než většina tuzemské produkce.
Byla to sázka na nejistotu, která se ne každou reprízou proměňovala ve výhru a samotní herci či zvukaři jí věnují enormní soustředění a péči. Sledují své kolegy, i když sami na scéně nejsou, a nasávají atmosféru, aby ji v dalším výstupu mohli podpořit či změnit rytmus, pokud by to průběh reprízy vyžadoval. V zákulisí rozebíráme, co je třeba dělat. Není to běžné, ale v tomto případě samozřejmé. Svůj patos to ustojí. Dušan Pařízek, který navštívil jednu z repríz v minulé sezóně, oceňoval především semknutost a organickou spolupráci obsazení s dodatkem, že jemu se to bohužel v ND nepodařilo. Doufáme, že to příště klapne.
Vassa se stala Inscenací roku Cen divadelní kritiky, získala nominaci na Cenu Divadelních novin a Zuzana Stivínová byla za titulní roli nominována na Thálii. Foto: Patrik Borecký
O derniéře jsme se dozvěděli informačním mailem. Svolávat při každém rozhodnutí celý soubor nelze a soubor by o to ani nestál. Tentokrát jsme si však se SKUTRY sjednali schůzku. Tak spontánně, intuitivně a neumětelsky, že se to část souboru ani nedozvěděla, takže to působilo, že se Vassovci pokouší o jakýsi puč, ale nevědělo se, jestli jsou na straně Buriana, Jana Tleskače nebo zdali v tom nemá prsty Daniel Landa.
Schůzka byla velmi korektní. Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský nám pozorně naslouchali. Mluvilo se o nepodbízivosti, směřování a plánech divadla. Měl jsem pocit, že nám rozumí a chápou nás a argumenty pro stáhnutí Vassy byly spíše praktické, související s provozem a malými čísly. Mohou však takovou situaci vůbec umělečtí šéfové změnit? V tak velké instituci jako ND, kde ucho často netuší, kde je malíček?
Byla to sázka na nejistotu, která se ne každou reprízou proměňovala ve výhru a samotní herci či zvukaři jí věnují enormní soustředění a péči. Foto: Patrik Borecký
Každý soubor a každé divadlo má svou Vassu Železnovovou. Máme si takové inscenace chránit? Za jakou cenu? A na jak dlouho? Měli bychom trochu víc diktovat svůj vkus divákovi nebo to nechat na něm a vše podrobit zkoušce prodejnosti? Může se kus, který je obrazem vypočítavého světa bez lásky, vůbec stát hitem? Nebo jsou to vše jen zástupné problémy za boj, který jsme už dávno prohráli?
Na náměstíčko přicházejí kolegové ze souboru, kteří v inscenaci nehrají a přišli se podívat, což není moc časté. Někteří opakovaně. Dnešní Vassa měla krásnou děkovačku. Podařilo se nám divadlo vcelku naplnit, ale vyprodáno nebylo. Přicházejí další, kteří s divadlem nemají moc společného. Věnuji se Petru Švejdovi a jeho ženě Heleně. Přijeli kvůli Vasse z Brna. Pozval jsem je záměrně. Petr je kardiolog. Měl jsem obavy. V našich srdcích může Vassa zůstat jako střepina. Kus střepu ledové královny Vassy Železnovové, jejíž poslední slova jsou: Mějte mě rádi. Aspoň trochu. Jsem přece člověk. Popřál bych Vasse i jiným podobným počinům, aby byly nejen vyslyšeny, ale aby se i něco opravdu změnilo.
///
V den odeslání textu do redakce byla derniéra Vassy Železnovové odvolána.
///
Autor textu je členem Činohry Národního divadla.
Komentáře k článku: Každý soubor má svou Vassu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Marie Reslová
Děkuju!
Někdy to totiž vypadá, že si čeští herci o divadle nic nemyslí. Ten text mě potěšil jako dlouho nic…
20.11.2023 (17.02), , Trvalý odkaz komentáře,