Na šikmé ploše
Štěpán Pácl přenesl děj hry Ödöna von Horvátha Kazimír a Karolína z počátku třicátých let minulého století a Oktoberfestu (svátku piva a pouťových atrakcí) do současné Ostravy, do Stodolní. Bohužel jen částečně. Režisér považuje Kazimíra a Karolínu za aktuální text, proto ho v ostravském Divadle Petra Bezruče uvedli, jeho inscenace však vrší nedůsledné (a místy se zdá i nahodilé) aktualizace či inovace. Nechtěně tak na sebe naráží staré s novým a, bohužel, i mnichovské s ostravským.
Kazimír (Michal Sedláček) a Karolína (Pavla Gajdošíková) se ocitli v ostravském podchodu FOTO LUKÁŠ HORKÝ
Na jevišti dominuje scéna připomínající podchod, tvořená především šikmou plochou a omlácenou zdí, která se dá otevřít (což se ne vždy na premiéře dařilo bez zádrhelů). Za ní spatřujeme barové židle a především tam je jediný opravdu akční prvek inscenace – živě vyhrávající kapela Freakband. Vše se zdá zpočátku perfektně vymyšlené, potíž nastává, když se v této inscenaci postavy potulují po ostravských ulicích, aby nakonec skončily v barech, neustále je nám však z jejich konání i promluv vnucováno Horváthovo určení místa děje. Karolína se tak místo sjíždění na tobogánu klouže v podchodu – samozřejmě to nelze příliš dobře technicky provést (tedy spíš drhne), místo jízdy na horské dráze rozpíná ruce na barové stoličce a nechává si vlasy cuchat větrákem. Tak si chvílemi divák jen říká, zda to má být obraz zcela smyslu zbavených – nebo namol opilých – lidí (což je přece jen trochu málo), s divadelní metaforou však tyto obrazy mnoho společného nemají.
Také některé postavy působí v této inscenaci nepatřičně, jelikož je zcela přemrštěná jejich vizuální stránka, zdůrazňovaná vnějškovost. Je tomu tak především u dvojice záporáků – vypelichaných boháčů Rauche (Dušan Urban) a Speera (Ondřej Brett), jejich záměrně nevkusné kostýmy (kožené bundy, špičaté boty, řetízky) zcela zbytečně evokují „bavorský“ původ. Také Markéta Haroková a Marcela Čapková nezpodobňují mladé vypočítavé společnice Elu a Marii, ale hrají spíš vyžilé alkoholičky, připomínající účinkující z travesti show. Postava krejčího-střihače Schürzinga působí jako z jiné hry, Jan Vlas ho hraje jako podivína, který neuroticky uklízí odpadky a po městě korzuje s velkou nákupní taškou z vietnamské tržnice, ve které nosí zmrzlinu a nakonec do ní sbalí i Karolínu. Vlasovy kreace jsou vtipné, ale těžko lze takového člověka pokládat za Kazimírova konkurenta v lásce… Také pár Franc Merkel (Vojtěch Říha) a Erna (Sarah Haváčová) je zcela zbytečně stylizován jen do „tvrďácké“ polohy – což zahrnuje černou kůži, tetování, výrazné líčené a taky ne příliš uvěřitelně zahrané siláctví.
Zachováno a nezkresleno naštěstí zůstalo to nejdůležitější – nedorozumění mezi Karolínou a Kazimírem, jejich rozchod, zatmění mysli i pozdní prozření. Michal Sedláček nehraje prchlivého, trochu jednoduššího Kazimíra příliš jistě, ne vždy také zřetelně artikuluje, mnohem spolehlivější jsou jeho pěvecká čísla. Pavla Gajdošíková je však ideální Karolínou, rozhodnou, rozpačitou, silnou, rafinovanou i citlivou. Především díky ní má ostravská inscenace smysl, protože její přítomnost estrádní povrch narušuje a zjevuje konečně „něco lidského“.
Divadlo Petra Bezruče – Ödön von Horváth: Kazimír a Karolína. Překlad Josef Balvín. Režie Štěpán Pácl, dramaturgie Daniela Jirmanová, scéna Andrej Ďurík, kostýmy Daniela Klimešová, hudba Jakub Kudláč, hudební nastudování Vlastimil Ondruška. Premiéra 6. března 2015.
Komentáře k článku: Na šikmé ploše
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
