Divadelní noviny > Názory – Glosy
Kde končí a začíná Michálek?
Byl jsem osloven redakcí DN, abych napsal text na téma „Proč divadelníci vstupují do politiky a jak se tam cítí?“. Těžký úkol. Nemohu přece psát za Pavla Hekelu, který se stal náměstkem primátora pro kulturu v Olomouci, či paní Jarmilu Levko, nyní i zastupitelku v Liberci, ani za mnohé další. Navíc jsem se na tuto otázku právě snažil odpovědět ve svém červnovém úvodníku DN tezí, že cesta k depolitizaci kultury vede přes politiku.
Přesto tu výzvu nechci zahodit, protože jsem díky událostem posledních dní mohl přemýšlet o něčem, co má možná i obecnější charakter.
Kandidoval jsem ve Zlíně za STAN. S hnutím ANO jsme prohráli o 0‚3 %. Další počty vedly k zákopové válce. Mí kolegové se proto cítili zahnáni do kouta. Já se však přesto postavil proti spolupráci s hnutím Rozhýbejme_Zlín, za kterým stojí hazardní magnát Ivo Valenta, a to ze tří důvodů: 1. V minulosti byl pravomocně odsouzen. 2. Hnutí se v kampani chlubilo podporou Martina Konvičky. 3. Ivo Valenta vlastní žumpu Parlamentní listy.
Můj hlas byl rozhodující. Nedovedete si představit, co se strhlo. Ale pojďme k podstatě: zazněly totiž dva velmi zajímavé argumenty.
1. Jsem pokrytec. Nadaci Synot, do které Ivo Valenta musel ze zákona odvádět část svých zisků z hazardní činnosti, jsem opakovaně (a úspěšně) žádal o sponzorský příspěvek, a ne malý. A teď se toho samého Valenty štítíš? slyšel jsem.
Ta otázka je přece zajímavá: Do jaké míry mohu a mám do své práce ve veřejné organizaci promítat svůj občanský postoj? Já tvrdím, že při výběru sponzorů nemůže být o něčem takovém ani řeč, jednám přece s péčí řádného hospodáře. Ale mám proto občansky mlčet, pokud jde o extremismus, na který podle mého osobního přesvědčení musíme reagovat naopak razantně? Kde končí ředitel a začíná Michálek? A jak to oddělit?
2. Jsem ve střetu zájmů. Do politiky nemám podle blízkých pana Valenty vůbec co lézt, protože budu hlasovat i o svém rozpočtu.
Pomiňme teď zákon č. 159/2006 Sb., který to umožňuje a stanovuje podle mého názoru transparentní postup. Klíčové je přece to slovo „svém“. Ten střet totiž není mezi veřejným a soukromým, jako v případě pana Valenty, ale mezi veřejným a veřejným, protože zlínské divadlo, byť jsem v něm jako doma, není moje. Takže znovu: Kde končí ředitel a začíná Michálek? A jak to oddělit?
Byly to náročné dny. Miliony reakcí, 99 % pozitivních. Jeden náš herec mi napsal: Vážím si tě za tvůj postoj. Ale nejsem si jistý, jestli je to dobře pro divadlo. Dodnes jsem mu neodpověděl. Neumím to pořád vyjádřit, ale nejblíž svému pocitu budu, když napíšu, že jsem prostě nemohl jinak. A že si vůbec nejsem jistý, jestli by bylo pro divadlo (v tom pojetí, jak se ho snažím vést) dobře, kdybych to neudělal.
Ve Zlíně nakonec vládne koalice ANO, STAN, KDU, ODS a Pirátů. Hnutí STAN, které se mne nakonec zastalo, má na starost kulturu, já jsem řadový zastupitel a nadále ředitel příspěvkové organizace. O poznání zkušenější, protože jsem mohl prohrát úplně všechno.
A na zmíněnou otázku Divadelních novin sám za sebe odpovídám: Protože nám chybí nadhled. Protože si myslím, že mám/mohu/musím říkat své názory, aniž bych se přitom musel strachovat o své místo. Protože lze být angažovaný, a přitom profesionálně (a podle všech pravidel) řídit veřejný statek. A cítím se tak, že tohle všechno jsou jen role a hry a to, co je podstatné, je uvnitř a nikde to nezačíná a nikde nekončí.
A jak se cítíte vy?
Slovo divadelního ředitele a politika
Komentáře k článku: Kde končí a začíná Michálek?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
