Divadelní noviny > Burza Zprávy
Kdo by stál o pohodlí?
Druhé číslo letošní Taneční zóny vyšlo v půlce prázdnin. Nabízí profil Cirku La Putyka, reflektuje pražskou návštěvu polského divadla Węgajty, ohlíží se za životem a tvorbou Ivana Vyskočila, představuje britskou teatroložku Barbaru Day či ukrajinskou dramatičku Anastasiiu Kosodiiu.
Taneční zóna 2/2023 vyšla v červenci. Repro TZ
Druhé letošní číslo má na obálce fotografii z rozbombardované ukrajinské Boroďanky s Banksyho graffiti gymnastky a vedle pózující živou baletkou. Čtvrtletník tematicky pokračuje v reflexi umění zrozeného z psychické i fyzické bolesti a traumat, jemuž se věnoval v posledních dvou číslech. Kdo by stál o pohodlí, když se ve vedlejším pokoji střílí?, ptá se v úvodníku šéfredaktor Vladimír Hulec a zamýšlí se nad věčným údělem nezlomných a nezlomených.
V rubrice Brány vnímání s titulem Rodina jako téma / Od putyky k varieté a dál rekapituluje Nina Vangeli prvních deset let existence Cirku La Putyka. V rozhovoru Veroniky Boušové s cirkusovým humanistou Rosťou Novákem jr. se mimo jiné píše o završení jedné etapy souboru úspěšným účinkováním na loňském Edinburgh Fringe a o aktuální spolupráci s mladými novocirkusovými umělci z Kyjevské akademie. Se svými dojmy se svěřuje jeden z ukrajinských studentů účinkujících v projektu Boom vol. 2. Inscenaci reflektují recenzenti dvou generací – Vladimír Hulec a Veronika Hrabalová. Ve třetím rozhovoru (všechny připravila Veronika Boušová) uvádějí Cirkus La Putyka do světového kontextu jeho zahraniční spolupracovníci Ethan Law, původem z USA, a Fin Teemu Skön na základě vlastní zkušenosti.
V Zóně Cesty relektují David Zelinka a Roman Černík tvorbu polského divadla Węgajty. Foto (z otevřené dílny Dance and Voices ve Węgajtech) Roman Černík
V Zóně Cesty o angažovaném divadle v Polsku a dnešním světě se David Zelinka ohlíží za poslední pražskou návštěvou zakladatelů polského divadla Węgajty v kontextu otevřené dílny Dance and Voices na DAMU. Manželé Wacław a Erdmute Sobaszkovi se jako performeři angažují v podpoře dobrovolníků, kteří pomáhají na polsko-běloruské hranici s náporem uprchlíků. V rozsáhlém rozhovoru otevřeně rozebírají situaci nezávislého divadla na jejich domácí půdě a vlastní potřebu hledat možnosti uměleckého vyjádření v alternativních divadelních formách. Snažíme se najít sami sebe jako společenství, které ještě má demokratické, komunitní, rovnostářské ideály. Zároveň hledáme pouto, které nám dá pocit, že jsme jako lidstvo stále jeden kmen, říká W. Sobaszek. Tanci v metodice teatra Węgajty s důrazem na archetypální rovinu je věnován příspěvek, který připravil Roman Černík.
Speciální Zóna Ivan Vyskočil se ohlíží za jednou z nejvýznamnějších postav českého moderního divadla druhé poloviny dvacátého století. Pod titulkem Guru nedivadla i neliteratury rozebírá literární a divadelní vědec Pavel Janoušek tyto aspekty Vyskočilova uměleckého směřování. Součástí jsou i Vyskočilovy texty Vždyť přece létat je snadné a projev při přebírání čestného doktorátu JAMu v roce 2005 Jsem člověk šedesátých let.
Barbara Day na podzim 1968 s časopisy o srpnové okupaci Československa. Foto archiv Barbary Day
O člověku šedesátých let – jak se profesor Vyskočil sám nazval – se dočteme i v unikátním rozhovoru Aleny Zemančíkové s britskou teatroložkou Barbarou Day. Propagátorka českého divadla působila v té době v Praze a vzpomíná nejen na Ivana Vyskočila, ale také na mima Ladislava Fialku, teatrologa Milana Lukeše či na spolupráci s režisérem Janem Grossmanem v Divadle Na zábradlí. V roce 1985 zorganizovala festival Bristol Czechfest a začala pracovat pro Nadaci Jana Husa, která zprostředkovávala přednášky západních akademiků v Československu v rámci tzv. podzemní univerzity. V dalším příspěvku pro Zónu Rozhovory odpovídá fotograf Vojtěch V. Sláma na otázky Terezy Krčálové z tanečního uskupení Pulsar. Pohyb a kompozici najdeme leckde, ale tady je fascinující, že to, co zobrazujeme, je člověk. A já chci vycházet z člověka a prožít jeho výjimečnost, jak také dokládá bohatá fotodokumentace.
Zóna Ukrajina představuje spisovatelku a divadelní režisérku Anastasiiu Kosodii. Autorku textu Osm krátkých kompozic ze života Ukrajinců, který je součástí čísla, vyzpovídala Jana Soprová. Pohybová performance s řadou monologů a voicebandů uvedlo Divadlo Archa v režii Jany Svobodové.
Taneční zóna dále přináší portréty nedávno zesnulé zpěvačky Nadi Urbánkové, spolupracovníka, scenáristy a televizního režiséra, publicisty Petra Slabého nebo filmového režiséra Carlose Saury. Samozřejmostí je bohatá art fotografická dokumentace.
Čtvrtletník Taneční zóna vychází od roku 1997.
Komentáře k článku: Kdo by stál o pohodlí?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
