Kdo má s dejvickým Pirandellem pravdu?
Ve formativních letech jsem miloval Amarcord; opakovaně jsem navštěvoval jeho projekce ve filmovém klubu. Na „vypouklé“ postavy Felliniho díla jsem si vzpomněl při sledování nejnovější inscenace Dejvického divadla. Režisér Michal Vajdička přemístil Pirandellovu hru Každý má svou pravdu z vyšších společenských vrstev okresního města do vrstev nižších, v nichž se pohybují Felliniho postavy z malého města meziválečné Itálie. Časově pak text z roku 1917 slovenský režisér posunul – zejména ve zvukové složce, v níž se ozývají hlasy politicky rozbouřené ulice – na počátek dvacátých let minulého století, těsně před nástup Mussoliniho režimu.
Stylizace výpravy i hereckých projevů se nese v lidových tónech (na snímku zleva Klára Melíšková, Veronika Khek Kubařová a Jaroslav Plesl) FOTO HYNEK GLOS
Zatímco však Fellinim karikovaní lidé v sobě nesou určitou jímavost, protože rámcem Amarcordu je melancholické vzpomínání, které dává věcem jiné rozměry, než jaké měla odešlá realita, Vajdičkova taktovka vede ke fraškovité orchestraci Pirandellovy noetické hry o relativitě nejen v jednotlivostech, nýbrž i v celku. Stylizace jak výpravy, tak hereckých projevů se nese v lidových tónech, od nichž si dejvický soubor sice udržuje odstup (je dáváno najevo, že se tu přehrává), nicméně odstup to není zas až tak velký či rafinovaný. Z větší části jej tvoří náznaky a fragmenty černokošilácké expanze, která se do nevelkého bytu, jehož středobodem je kuchyně, zvukově vlévá při otevření okna do ulice či při spuštění rádia.
Politika aktéry nezajímá. Na práci mají jinačí starost, totiž jak se to má s přistěhovanou trojicí, kterou tvoří pan Ponza (Lukáš Příkazký), jeho tchyně paní Frola (Zdeňka Žádníková) a manželka (Antonie Formanová); chovají se totiž dost podivně – matka může dceru vídat jen zpovzdálí. Zvědavou komunitu tvoří drbny (Klára Melíšková, Veronika Khek Kubařová, Lenka Krobotová, Jana Holcová) a pronikavým intelektem neslují ani pánové (Martin Myšička, Ivan Trojan a zejména pan Sirelli v podání Hynka Čermáka). Pozorovatelem, komentátorem a rozhodčím je pan Laudisi, jehož lapidárnost ve ztvárnění Jaroslava Plesla je svého druhu osvěživou vodou pro podívanou, která je toho rodu, pro nějž někteří publicisté mají zažitou (příšernou) formulaci, že herci si krásně zařádili. Na pilu ostatně tlačí i inscenace téže hry, kterou předloni nasadilo plzeňské Divadlo J. K. Tyla v jiném překladu a v režii Mikoláše Tyce.
Inscenace zapadá mezi tituly, které Dejvické divadlo zařadilo do svého repertoáru v posledních dvou letech – totiž Dürrenmattova Komplice, Mailingovu Vinu?, Terapii, vytvořenou kolektivně v čele s choreografem Petrem Zuskou, a na konci letošního března Shakespearova Richarda III. A to proto, že dramaturgický vějíř zůstává rozevřen natolik, že lze jen těžko vyčíst, kudy scéna v současnosti koncepčně (či chcete-li umělecky) směřuje. Začíná v tom pozvolna připomínat dramaturgické tápání Činoherního klubu s jeho existencí jaksi od inscenace k inscenaci. To je, řekněme, jedna pravda.
Ovšem je také pravda, že po době ještě mnohem delší než zmíněné poslední dva roky má Dejvické divadlo na repertoáru vysloveně divácký titul, který si soubor nadto velmi pravděpodobně bude užívat, na každé další jeho představení se asi bude vyloženě těšit. A že diváckost této inscenace je podbízivnější než třeba diváckost Ucpanýho systému, to je Dejvickým v tuhle chvíli nejspíš ukradené, neboť právě jeden takový vděčný kousek potřebovali mít nyní na repertoáru řekněme z psychohygienických důvodů, poněvadž kupříkladu zmíněná Terapie tuhle funkci sotva může splnit.
Takže: Každý má svou pravdu?
Dejvické divadlo, Praha – Luigi Pirandello: Každý má svou pravdu. Překlad Zdeněk Bartoš, režie Michal Vajdička, dramaturgie Daniel Majling a Eva Suková, scéna Pavol Andraško, kostýmy Katarína Hollá, hudba Michal Novinski. Premiéra 28. dubna 2022.
Komentáře k článku: Kdo má s dejvickým Pirandellem pravdu?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Radmila Hrdinová
Dobrý den,
nemohl by někdo opravit po panu autorovi recenze hrubku v předposlední větě? Mám na mysli ony „psychohygyenické“ důvody.
Děkuji.
R. H.
10.06.2022 (14.06), , Trvalý odkaz komentáře,
DN
Opraveno.
Za chybu se omlouváme a Radce Hrdinové za upozornění děkujeme.
10.06.2022 (14.28), , Trvalý odkaz komentáře,