Divadelní noviny > Názory – Glosy
Kdybych mohl, svlékal bych herce pořád
Tento můj citát vybral před pár lety editor Divadelních novin jako titulek rozhovoru se mnou. Tušil jsem, že to zavání průšvihem. A taky že ano. Od té doby zaručeně poznám, jestli novinář, který se mnou dělá interview, tento dávný článek četl. Většinou ne, titulek ovšem ano.
Je to tak, lidské tělo mě fascinuje a rád je na jevišti zkoumám, zda působí eroticky, provokativně nebo nevhodně, zda ve mně vzbuzuje pobouření, stud či soucit. S nahotou ale navzdory proklamovanému přání celkem šetřím, ať už z dramaturgických důvodů, nebo proto, že narážím na hranice ochoty mých spolupracovníků. Což je zcela v pořádku, protože kdo se reálně obnažuje před cizími zraky, jsou oni – nikoli já. A to je nesmírně důležitý aspekt.
Při jednom zkoušení v minulém roce jsem udělal vtip. Řekl jsem, že dva dny před premiérou budu v šatně herečky, po níž jsem chtěl, aby hrála jednu scénu bez podprsenky, klečet a žadonit, aby se svlékla docela.
A zpětně jsem z toho měl velmi špatný pocit. To, co měla být zábavná poznámka o mé vlastní nedostatečnosti, mohlo být vnímáno druhou stranou jako náznak manipulace nebo jenom nepříjemná zmínka o intimnosti, o které spolu vyjednáváme, případně jako blbý vtip na ni. Kolegyni jsem napsal, omluvil se a ujistil ji, že chci, aby se na jevišti dělo jenom to, co sama v rámci hereckého výkonu chce nebo je ochotná udělat. Pokud bych ji nutil, byl bych sám proti sobě (jakkoli by mě mrzelo, že se nenaplní moje estetická představa), byla by pak herecky nejistá, možná špatná, hrála by tu roli nerada, možná by mi odešla.
Ve zprávě mi poděkovala za můj přístup. Chvíli mi to lichotilo a pak jsem si musel přiznat, že tohle by měl být absolutní pracovní standard. Jak to, že není?
Jedna režisérka mi napsala, že viděla fotografie z představení a dotklo se jí, že tam vystavuji mladé ženské tělo – že se přidávám k záplavě umělců všech druhů, kteří ženy objektivizují. Rozčílilo mě, že posuzuje představení podle pár fotek. Nesouhlasil jsem s řadou argumentů, ale to neznamená, že je tento úhel pohledu marginální nebo že v něm není zakletý výsek nějaké smutné pravdy. Bylo by přeci strašně jednoduché odrazit tyto výtky zjednodušující nálepkou feminismu.
Před dvěma měsíci se mi stalo, že mě upozornil jeden známý: pod mou fotografií na sociální síti byl komentář od jiné bývalé spolupracovnice: Režisér, který nutí herečky k nepříjemným intimnostem na jevišti. Zkoušení pro mě bylo noční můrou.
Ten post mě vyděsil, cítil jsem se podvedený a zranitelný. Nevybavil jsem si, že by během zkoušení kolegyně signalizovala, že tato scéna je pro ni příliš. Ale je pravda, že jsem měl pocit, že ji nehraje dobře (ovšem zápasili jsme s více sekvencemi, nenapadlo mě, že by toto mohl být ten skutečný problém). Uklidnilo mě, že stejná pisatelka psala i jiná (daleko absurdnější) tvrzení na adresu ostatních, považuji ten komentář za úhybný manévr, ale zůstaly ve mně pochybnosti.
Tato příhoda mě vede k větší obezřetnosti vůči sobě samému. Pocit zranitelnosti, který jsem prožíval, mohou prožívat moji spolupracovníci, když jim předkládám své vize, které pro ně nemusí být vždy příjemné.
V minulém roce vzniklo hnutí Ne!musíš to vydržet. Získalo silnou odezvu v akademickém prostoru a překvapilo mě, jak slabě rezonovalo v divadlech. Jako kdyby úcta a respekt a zásahy do intimity jednotlivce nebyly tématem v samotném provozu. Někdy mě rozčiluje slovník aktivistů, lpění na zvláštních termínech, unáhlené soudy, přejímání určité doktríny z jiného kulturního prostředí – ale kvůli tomu není možné přehlížet jádro, které je nezpochybnitelné.
Na jevišti je dovoleno vše. Ale dovolit si to můžeme s ostatními, nikoli proti nim. A mimo jeviště taky.
Nesmírně si cením všech herců, kteří pro moje fixní ideje a fata morgány nasazují svou vlastní kůži nebo udělají jakýkoli odvážný krok mimo komfortní zónu. A pokud někdy podlehnu bezohlednému prosazování své vize, žádám zdvořile všechny kolegy, aby se nebáli, dali mi ruku na rameno a řekli: Ty vole, brzdi, jsi jenom režisér!
Komentáře k článku: Kdybych mohl, svlékal bych herce pořád
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
