Když do divadla, tak do Švýcarska!
Die Nachtkritik (www.nachtkritik.de – „noční kritika“) je hlavní internetový portál pro divadelní kritiku v německy mluvících zemích. Přispívají do něj významní divadelní publicisté. Ti v březnu nominovali „nejdůležitější inscenace“ minulých dvanácti měsíců. Vybrali jich celkem třicet devět z německých, rakouských a švýcarských divadel a jednu navíc, spojenou s německým jazykovým prostorem – Marthalerův Papperlapap z loňského Avignonského festivalu.
Z nich pak volili čtenáři tohoto portálu k virtuálnímu divadelnímu setkání – Nachtkritik–Theatertreffen 2011 (parafráze nejvýznamnějšího festivalu německy mluvících divadel, který se každoročně koná na jaře v Berlíně) – deset nejlepších.
Překvapení nemohlo být větší: první místo – před berlínskými scénami Maxim Gorki Theater a Hebbel am Ufer, před divadly z velkoměst jako je Kolín nad Rýnem, Brémy, Drážďany, Bochum a Osnabrück – obsadilo Ibsenovým Peer Gyntem islandského režiséra Thorleifura Örna Arnarssona Luzernské divadlo. Pro představu – město Luzern má necelých 80.000 obyvatel, luzernský kanton ani ne 400.000 – přesto si ve svém divadle „drží“ činohru, operu i balet.
Ještě více překvapila Städtebundtheater Biel/Solothurn (Spojená městská divadla Solothurnu a Bielu) – Biel má okolo 50.000, Solothurn necelých 16.000 obyvatel. V anketě se mezi prvními deseti umístily hned dvě inscenace jejich činohry (i tato divadla mají činohru a operu): Ibsenův Nepřítel lidu v úpravě a režii umělecké šéfky Kathariny Ruppové a Perfect Happiness autorské dvojice Charles den Tex a Peter de Baan v režii herce a režiséra souboru Maxe Merkera. Výsledky jsou samozřejmě subjektivní a bezpochyby mohly přední místa zaujmout i jiné – nejen švýcarské – inscenace. Počet nominovaných švýcarských divadel a jejich inscenací však překvapil nejednoho odborníka. Sám bych – bylo-li by na mně – ze švýcarských inscenací z poslední doby nominoval Enron Lucy Prebbleové (r. Cilla Back) a Hraběte Öderlanda (Max Frisch: Graf Öderland, r. Simon Solberg) z Basileje či Spáleniny (Wajdi Mouawad: Verbrennungen/ Incendies, r. Stefan Otteni) z Bernu. Švýcarská divadla zaujímají bezpochyby v současné době – opět po letech válečných a období tvorby Dürrenmatta a Frische – čím dál významnější postavení v německy mluvící jazykové oblasti. To opět podporuje synergii a vůli talentovaných režisérů pracovat – za podpory schopných ředitelů – ve švýcarských divadlech.
Výsledky ankety a počet tipujících ukázal ještě na jeden pozoruhodný fakt. Krom kvality samotných inscenací jsou výsledky také ukazatelem postavení divadla v daném regionu, tedy toho, co pro jeho obyvatele „jejich“ divadlo znamená. Především ti totiž dávali „svému“ divadlu hlasy. Pro nás jsou pak Spojená městská divadla Solothurnu a Bielu (psal jsem o nich do i-DN v souvislosti s uvedením opery Bohuslava Martinů Alexandre bis – Švýcaři svému Martinů rozumějí) zajímavá i tím, že v nich za války pracoval významný pražský rodák – herec, režisér, autor a lektor, objevitel díla Friedricha Dürrenmatta – Peter Lotar. Právě Katharina Ruppová připravuje pro tyto scény na květen letošní sezony adaptaci jeho autobiografického románu Země, kterou ukážu Tobě (Das Land, das ich Dir zeige).
Komentáře k článku: Když do divadla, tak do Švýcarska!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vojtěch Varyš
nachtkritik je i jinak zajímavá záležitost. inspirující.
21.04.2011 (22.40), , Trvalý odkaz komentáře,