Divadelní noviny > Burza

Když popel krvácí

Intenzita a délka plamene lidské pochodně jménem Jan Palach není měřitelná. Přestože bezprostřední důvod jeho sebeobětování již naštěstí pominul, každoročně je v den jeho činu vhodné – a myslím i očistné – vzdát jeho oběti úctu. 

Stigma národního svědomí je stále přítomné stejně jako je nevymazatelný krvavý popel na jednom z děl Jiřího Sozanského, jež byly součástí scénického večera k poctě Jana Palacha 1969 – Doba ledová na Nové scéně Národního divadla přesně v den 46. výročí Palachova činu. Zatímco se výtvarníkovy variace zjevovaly v projekci nad přesvíceným bílým piedestalem, zneklidňující disharmonie hudebních skladeb Petra Kofroně pro sampler, housle, klarinet a trombón natahovala divákovo svědomí na skřipec.

Scénický večer v režii Jiřího Pokorného reflektoval životy „pozůstalých“. Do první části večera vybrala dramaturgie texty z vyšetřovacích spisů šachového velmistra Luďka Pachmana, jehož StB uklidila do psychiatrické léčebny, včetně dopisu, v němž Pachman lékařskou diagnózu vyvrací i proto, aby neznehodnotil své jednání ve prospěch Palachova činu. Dále složku nedoceněného studenta FAMU, spoluautora posmrtných fotografií a posléze schopného agenta pro kulturu Sýkory, který později – v soukolí Stb a božích mlýnů – onemocněl dnou a v roce 1989 spáchal sebevraždu, jak ten večer informoval historik PhDr. Petr Blažek. A do třetice dokumentaci k likvidaci náhrobní desky od sochaře Olbrama Zoubka. Cynismu úředníků a jejich úředního jazyka protiřečily dvě Palachovy verze dopisu na rozloučenou i morální velikost, s níž nahradil apel na dělníky z ČKD apelem obecným, aby snad konkretizací nepředurčil něčí vinu za budoucí živé pochodně.

Četbu v podání Igora Bareše, Saši Rašilova a Radúza Máchy zakončil poslední film (před propuštěním z FSB) kameramana Stanislava Miloty Jan 69, černobílé memento smutku, kdy se v deštivé atmosféře za tónů requiem už rodí národní kapitulace. Ostatně i sbírka na pomník ve víc jako milionové částce brzy zmizela a jen Olbram Zoubek, autor Palachovy posmrtné masky, zůstal myšlence s přirozenou samozřejmostí věrný.

Ve druhé polovině scénického večera k poctě Jana Palacha vystoupili čtyři pamětníci, kterým Palachův čin změnil život. Zleva: Olbram Zoubek, historik Petr Koura v roli moderátora, Vlasta Chramostová, Pavel Kohout a historik Petr Blažek. FOTO ARCHIV

Závěrečná debata pamětníků se stala setkáním „spravedlivých“, osobností s nadhledem, které téma Palachovy oběti nikdy nenechalo chladnými. Vedle Zoubka a Miloty to byli Vlasta Chramostová a Pavel Kohout. Ten se ve své eseji zamyslel nad tím, čím se mohl Palach stát, nebýt jeho předčasné smrti, a připomenul, že boj za demokracii nekončí ani v demokracii samotné.

V závěru zazněla z dobového záznamu slova zástupce Vatikánu, kardinála Josefa Berana, která přednesl ve vatikánském rozhlase. Jeho naléhavý hlas pohlcoval sampler simulující varhany. Popel obrazů ožil barvami a hořícím křížem. In silentio et spe erit fortitudo vestra… V tichosti a naději bude vaše síla.

Před slavnostním večerem byla v areálu Musea Kampa odhalena ledová socha s barevným objektem uvnitř. „Ten představuje citlivou duši člověka, kterého svírá mráz a chlad doby,“ okomentoval odkaz na J. Palacha jeden z výtvarníků.Zleva: Vlasta Chramostová, Meda Mládková a autoři Petr Lada a Miroslav Pošvic. FOTO ARCHIV

Jiří Sozanský: 1969 – Doba ledová. Výtvarná a režijní koncepce Jiří Pokorný, hudba Petr Kofroň, dramaturgie Iva Klestilová, Michal Dočekal, odborný poradce Petr Koura. Jediné uvedení 16. 1. 2015, Nová scéna Národního divadla, Praha.

• Autor: Veronika Boušová
• Publikováno: 22. ledna 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Když popel krvácí

1. Jiří Wolf

   

   Jan Palach
   se musel otáčet v hrobě, kolik býv. skalních komunistů se na jeho sebeobětování morálně očišťuje a přiživuje. Vždyť je to ostudné a Palach se téhle comédii nemůže bránit! Čest památce Jana Palacha.

   23.01.2015 (14.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. JIří Pokorný

   

   V článku Když popel krvácí
   je nesprávně uvedeno,že jsem komponovaný večer režíroval já. Autorem byl Michal Dočekal se sešroubovanou nohou v hledišti.
   Já jsem měl na starosti výtvarnou a technickou stránku kusu. Hlavně projekce prací Jiřího Sozanského a filmu Stanislava Miloty Jan 69.
   S úctou Jiří Pokorný

   25.01.2015 (19.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Vladimír Hulec

     

     Jiří,
     děkujeme za upřesňující informaci. Řídili jsme se oficiálními zdroji, které poskytuje Národní divadlo na svých stránkách: http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/9059?t=2015-01-16-19-00
     Že večer režíroval Michal Dočekal, se divák včetně autorky tohoto textu nedověděl. Dočekal je uváděn pouze jako dramaturg. Necháváme to tedy (aspoň zatím, dokud informace nezmění ND) tak i v textu a závěrečné popisce.
     S pozdravem
     Vladimír Hulec

     25.01.2015 (22.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)