Když se chlapík zamiluje do kozy…
Soukromé Divadlo Bez zábradlí, aktuálně spravované již druhou generací umělecké dynastie Heřmánků, pokračuje v progresivním dramaturgickém odklonu od letitých komediálních, mnohdy až bulvárních jistot směrem k modernímu činohernímu repertoáru. Jednoznačným důkazem těchto nepochybně libých sklonů je i nejčerstvější počin rodinné společnosti, inscenace posledního dramatického textu Edwarda Albeeho Koza aneb Kdo je Sylvie? Zasloužilý, mnohokrát oceněný (mimo jiné trojnásobný držitel Pulitzerovy ceny!) a setrvale uváděný veterán světového dramatu se podobně jako ve své nejslavnější hře Kdo se bojí Virginie Woolfové? vrací ke zkoumání animálních pudů, ukrytých za fasádami zdánlivě civilizovaných, dobře zajištěných lidi. Kontroverzní téma v podobě náhle propuknuvší náklonnosti ústřední postavy k titulnímu přežvýkavci se zde stává výchozím bodem komplexní vztahové analýzy, jež je stejnou měrou zábavná jako zraňující, a ve finále i očistná. Je však palác Adria vhodným chlívkem pro Kozu?
Hynek Čermák a Petra Špalková v rolích dlouholetých manželů Martina a Stevie, procházejících zničující partnerskou krizí FOTO TEREZA KŘENOVÁ
Neinvazivní, k předloze veskrze pokorná režie Ondřeje Zajíce se primárně koncentruje především na pečlivou jevištní definici dramatických situací, postupně houstnoucí atmosféru a pregnantní vystižení přediva vztahů mezi kvartetem postav. Inscenace sice vyniká rovněž efektní i efektivní scénografií Michala Syrového, hladce kombinující sterilní i domácké rysy, a nadčasovými, dobře charakterizujícími kostýmy Evy Bellefeuille, její alfou a omegou jsou ale vynikající herecké výkony Hynka Čermáka a Petry Špalkové v rolích dlouholetých manželů, procházejících zničující partnerskou krizí.
Čermákův jubilující, ve svém oboru dávno již náležitě etablovaný Martin představuje vrstevnatou, na povrchní vtipné fangle záměrně rezignující studii fenoménu tzv. druhé mízy, jež tentokrát pramení ze značně nepravděpodobného zřídla. Muže, jenž navzdory intenzivnímu citovému vzplanutí nepokrytě touží zachovat stávající rodinné vazby, obdařil detailně prokomponovanou, totálně soustředěnou a osudově přitažlivou kombinací naléhavé mluvy, tragikomických grimas i dojemně nervózních gest, v níž se výtečně prolínají divadelní i filmové herecké prostředky. Kontrastní, záměrně opulentně teatrální energii pak na jeviště vnáší Petra Špalková, která se z původní obětavé, distingovaně upjaté ženušky Stevie postupně proměňuje v lítou bohyni pomsty, překračující veškeré hranice civilizované společnosti. Dva diametrálně rozdílné, co do provedení i koncentrace však stejně úderné a atraktivní přístupy zrodily fascinující energickou smršť, která je nejpřesvědčivějším argumentem pro opakovanou návštěvu inscenace. V nejednoduchém, naštěstí nijak nekarikovaném partu syna Billyho pak Bořivoj Čermák (alternace Matěj Votoček) ve svém prvním jevištním setkání s vlastním otcem jednoznačně prokazuje svůj talent, cit pro míru i komediální timing. Jediným výraznějším limitem jinak veskrze vyrovnané produkce je bohužel mdlý, s potřebami komorního prostoru navíc značně se míjející projev Viléma Udatného, jehož interpretace postavy kamaráda Rosse není schopna přesáhnout, natož pak obhájit obecně bonzácké rysy.
V sále pod Jungmannovým náměstím se k životu nadechl projekt, jenž je organismem svéhlavým, sympatickým, inteligentním, zábavným i vzrušujícím. Přesně jako koza. Neváhejte zavítat!
Divadlo Bez zábradlí, Praha – Edward Albee: Koza aneb Kdo je Sylvie? Překlad Jiří Josek, režie Ondřej Zajíc, scéna Michal Syrový, kostýmy Eva Bellefeuille. Premiéra 28. března 2024.
Komentáře k článku: Když se chlapík zamiluje do kozy…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
