Když se řekne Karlín…
Adam Novák
překladatel, dramaturg, producent inscenace Bídníků v roce 1992
Miluju divadlo. Do divadla jsem chodil s rodiči již jako dítě a když jsem byl větší, směl jsem s nimi chodit na premiéry. Fascinovala mě ta slavnostní atmosféra. V srpnu 1968 se mi otevřel nový svět: viděl jsem svůj první muzikál. Bylo to v Londýně v přenádherném divadle London Palladium na Argyll Street. Ten muzikál se jmenoval Golden Boy a hlavní roli v něm hrál Sammy Davis Jr.! Nejspíš jsem tenkrát nedocenil, že vidím takovou hvězdu, ale pamatuji se, že jsem si připadal jako ve snu. On to také sen byl – den po mém návratu z Londýna okupovala Československo vojska Varšavské smlouvy.
Aida Lucie Bílá (Amneris)
Když jsem v roce 1991 hledal, kde bych mohl uvést muzikál Les Misérables, moje první cesta vedla logicky do Hudebního divadla Karlín, jediného muzikálového divadla v Praze a v té době také největšího pražského divadla. Před rekonstrukcí mělo divadlo 1244 sedadel. S tehdejším ředitelem Zdeňkem Pospíšilem jsem se ale nedohodl a muzikál Les Misérables byl v roce 1992 uveden v Divadle na Vinohradech.
V roce 2003 se stal ředitelem Hudebního divadla Karlín Egon Kulhánek. Někdy na podzim toho roku jsem mu přišel nabídnout své kontakty v New Yorku a své služby jako překladatel. V ředitelně byl schůzce přítomen také umělecký ředitel Pavel Polák, můj Marius v Les Misérables. Sebevědomě jsem prohlásil, že umím sehnat jakoukoli show. Jakoukoli?, zeptal se Egon. Jakoukoli, potvrdil jsem. Tak mi sežeň Producenty. Když se ti to podaří, staneš se členem týmu.
Připadal jsem si jako v té pohádce, ve které car, který se chce zbavit Fedota, mu dá nesplnitelný úkol: jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co. Muzikál Producenti byl v té době největším hitem Broadwaye, 12 cen TONY ze 14 možných, a dosud nebyla nikomu prodána licence k uvádění. V té chvíli jsem ještě nevěděl, že české divadelní agentury, které Egon Kulhánek požádal o totéž, neuspěly. Nebudu prozrazovat know-how, jak jsem postupoval. Nicméně den před Štědrým dnem 2003 jsem Egonovi poslal lakonickou zprávu: Licenci na Producenty mám.
A tak začala moje spolupráce s Hudebním divadlem Karlín, která dodnes trvá. Je to jediné pražské muzikálové divadlo s živým orchestrem (a znamenitým), divadlo s tradicí a divadlo, které mi připomíná můj zážitek z London Palladium v roce 1968. Hudební divadlo Karlín je krásné. Ano, můžete namítnout, že je důležitější obsah než forma, že i v ošklivém divadle můžete zhlédnout skvělé představení. Souhlasím, ale monumentálnost hlediště Hudebního divadla Karlín umocňuje umělecký zážitek. Je to, jako když vstoupíte do těch nádherných chrámů v Římě – krása a výjimečnost vás prostoupí.
V Hudebním divadle Karlín se snažíme českého diváka seznámit s tím nejlepším, co nabízí současná muzikálová tvorba. Myslím, že tituly, které jsme uvedli za posledních deset let, to jasně dokazují. Ač kritika s námi nesouhlasí, my vidíme jako svůj vzor Broadway a slovo entertainment – zábava nepovažujeme za pejorativum, ale za náš cíl. Jsme přesvědčeni, že divák, který si koupí vstupenku, má za své peníze právo si dvě a půl hodiny odpočinout, nemyslet na starosti a pobavit se při nádherné hudbě a při zajímavém či vtipném příběhu.
Jsem šťasten, když vidím, jak diváci přicházejí do našeho divadla o hodinu dříve, v kavárně Theatro Café si dají sklenku vína či kávu, někteří se tam vrátí i po představení, zkrátka pojmou návštěvu divadla jako jakýsi svátek. Únik z všedního dne. A nejšťastnější jsem, když vidím, že přivádějí mladé diváky a děti. I ony pak jednou budou milovat divadlo.
Lucie Bílá
zpěvačka, herečka, hvězda
Hudební divadlo Karlín je pro mne vzácné a nepostradatelné zázemí. Kromě toho, že je to překrásný prostor s tradicí a léty vybudovaným respektem, je pro mne i druhým domovem. Mohu zde realizovat své sny. Díky řediteli Egonu Kulhánkovi a uměleckému řediteli Pavlu Polákovi jsem v Karlíně našla příležitost k jinému setkání se svými fanoušky. Mé publikum je rozmanité a já díky Carmen i Aidě můžu nabídnout s noblesou to, co očekávají. Denně přeplněný sál neberu jako samozřejmost. Za pár let v tomto divadle jsem pochopila, že setkáním s těmito lidmi jsem získala něco neocenitelného. Nadšence pro umění, profesionály do morku kostí, velké obchodníky s vůlí gladiátorů a přátele, kteří si mě hýčkají jako opravdovou hvězdu. Hudební divadlo Karlín znamená pro mou kariéru mnoho a já mu vše s úctou a láskou ke svému poslání vracím. A v čem se liší od ostatních divadel? Zdá se mi, jako by citlivěji hledali co hrát, a co ne. Zdá se mi, že nikdy nesáhnou vedle a vždy nasadí to, co chce divák. Je to otázka citu, přehledu, ale i statečnosti, protože se nebojí pustit se i do odvážných kousků, jako byla Carmen. Oslovit světové autory na původní muzikál a odehrát světovou premiéru takhle velkého projektu u nás v Čechách, to si může dovolit jen někdo, kdo si věří a ví, co dělá. Egon Kulhánek to rozhodně ví. Vážím si ho a za Carmen mu budu vždycky vděčná. Po Johance z Arku bude pro mne Carmen má druhá životní role, která ovlivnila mne i celou mou kariéru.
Jesus Christ Superstar Kamil Střihavka (Ježíš Kristus) a company
Michael Prostějovský
autor české verze libreta Jesus Christ Superstar
Hudební divadlo Karlín je bezesporu nejhezčím muzikálovým domem v České republice a společně s Hudební scénou Městského divadla Brno je schopno produkovat a uvádět skutečně současné muzikály superlativů. A to nejen svými ekonomickými předpoklady, nýbrž především díky budově samotné. Ta po přestavbě disponuje moderními scénickými technologiemi, v orchestřišti se může skrýt velký živý orchestr, který ke skutečnému velkému muzikálu neodmyslitelně patří, jeviště má dostatečný prostor pro velký muzikálový soubor. HDK pak z velké části spolupracuje s předními umělci, a to jak na scéně, tak i s těmi, jejichž jména si divák může přečíst v programu. Myslím tedy, že svoje poslání, vycházející mimo jiné i z dlouhodobé tradice, dodržuje. Inscenace, které od svého znovuotevření uvedlo, bezesporu formát velkého muzikálu splňují. Samozřejmě mě osobně potěšilo, že právě v Karlíně došlo i na druhé pražské nastudování Jesus Christ Superstar. Tento muzikál zde měl premiéru právě před třemi roky a hraje se dál. Dovedu si však na jeho jevišti představit i další světové muzikály „mého srdce“. A to jak ty, které už za sebou českou premiéru mají na jiných scénách, tak řadu dalších, které bych s chutí přebásnil. Mohl bych jmenovat…
Vražda za oponou Milan Šteindler (Daryl Grady) a Ivana Chýlková (Carmen Bernstein)
Ondřej Brzobohatý
herec, zpěvák, tanečník, hudební skladatel
Pro mne je možnost být na jevišti v Karlíně splněným snem. Od malička jsem měl muzikály rád. Ať už filmy jako Američan v Paříži, Zpívání v dešti, nebo ty české, Starce na chmelu a Kdyby tisíc klarinetů. Bavilo mě spojení tří elementů v jednom složitém celku. Přišlo mi to jako jedna velká a náročná disciplína, takový divadelní desetiboj. Ze všeho nejvíc jsem si přál nějaký muzikál napsat. Měl jsem své hrdiny, jako třeba skladatele Johna Kandera, autora Kabaretu, Chicaga nebo třeba Řeka Zorby, ve kterém hrál můj táta právě v Karlíně. Dodneška obdivuji na broadwayské klasice řemeslo, jistotu, s jakou dokáží postavit tak složitý divadelní tvar, jakým muzikál je.
Byly doby, kdy jsem si říkal, že nebudu hrát v muzikálech. A vidíte, v Karlíně jsem dostal šanci jako hrom. Nejdřív jsem se tam podíval díky choreografovi Pavlu Strouhalovi, který mě pozval do svého tanečního projektu, a hned následně jsem byl pozván na konkurs do Jesus Christ Superstar a dostal jsem roli Heroda. Mám rád, když si můžu věci vyzkoušet, a tahle postava mi to umožnila naplno. Spíš než jako zpěvák jsem se k ní postavil jako herec – myslím, že právě to nakonec rozhodlo. Po zkoušce ohněm jsem byl obsazen do hlavní role v muzikálu Vražda za oponou. Frank Cioffi byla postava, o jaké se mi ani nesnilo. A navíc jsem při tom měl možnost potkat se s Johnem Kanderem. Vražda za oponou je chytrý muzikál plný humoru, dějových zvratů až do konce. To je paráda. Jsem přesvědčený, že přesně tenhle typ muzikálu by se diváci měli naučit mít rádi. Určitě by se tady dalo udělat víc podobných titulů, které vychází ať už z klasiky, nebo z filmu. Mám dokonce jeden takový vysněný – Chyť mě, když to dokážeš.
A jestli hrát v Karlíně jen klasiku, nebo něco jiného? Své místo tu má broadwayská klasika, rockový Jesus, i svým způsobem experimentální Lucie. Každý si má přijít na své. Přitom inscenace musí být dobře udělaná. Kde jinde najít takové know-how? Muzikály tu dělají tolik let, mají na to správné lidi a živý orchestr, bez kterého se tenhle žánr dělat nedá. To je totiž na tomhle divadle hodně důležité. Já bych řekl, že ideální recept je všehochuť.
Komentáře k článku: Když se řekne Karlín…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
