Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Když to v Brně u řeky skřípe

    Brněnská Reduta se soustavně věnuje uvádění původní české dramatiky, jejíž vznik namnoze sama iniciuje. Chvályhodné počínání s sebou ale nese riziko: ne všechna těšínská jablíčka, která se rodí pro komorní scénu Národního divadla Brno, představují chutné ovoce. Konkrétně: zatímco Šindelkův Feminista (2023) přinesl dramaticky zdařilý a přesný vhled do akademické břečky tuzemských uměleckých univerzit, Stančíkův o rok starší výmluvně nazvaný titul Starý dobrý Nový (Oldřich) byl scenáristicky i divadelně bezzubou připomínkou slavného barda. Nu a poslední hra Krvavý měsíc od Jaroslava Rudiše je ponejvíce verbálně ornamentální a vcelku ukecanou povrchní konverzačkou s plochými figurami navrch.

    Michal Bumbálek (Robert, vlevo) a Petr Bláha (Musil) FOTO BÁRA BACHANOVÁ

    Je jasné, že ne každý zavedený prozaik musí být také zdatný dramatik. Možná o to více by měla předem zafungovat dramaturgická hlídka a kriticky seznat, který text už dozrál k předvedení na jevišti. Rudiš podobně jako Stančík si pro objednanou novinku vybral brněnské reálie. Autor dva roky v Brně žil a město s jeho příběhy a specifickou atmosférou si zamiloval. Děj umístil do příbřežního baru Luna ve čtvrti Jundrov a k řece Svratce, za hlavní téma si vyvolil sladké „devadesátky“ či spíše nostalgické vzpomínání na ně, rockovou scénu těchto let a navrch krizi pozdního středního věku.

    Sexteto postav spojuje jedna noc, město, podivný úplněk i neblahá minulost, již zúčastnění v autorské ironické nadsázce vytahují na přízračné měsíční světlo. Jejich dialogy však ponejvíce připomínají natahovanou skrumáž všemožných banalit, umělých příběhů a motivů. Ostatně základem hry se stalo několik šuplíkových monologů a dlouhý dialog dvou kamarádů, a na výsledku je toto literární stigma vidět. Ve scénáři to jenom šplouchá plytkým, tragikomickým plácáním na nejrůznější témata „ze života“ o zborcených profesích, studiích, vztazích či ideálech. A pro navýšení dramatického napětí jeden z hrdinů Kája ostatním neustále věštecky podsouvá, že toto náhodné setkání nedopadne dobře.

    Režisér Thomas Zielinski se snaží onu nostalgii, marnost a místy tematizovanou trapnost vyčerpaného, ochablého či přímo neúspěšného středního věku materializovat přes poněkud hyperbolizovaný projev hlavního hrdiny Musila. Tento vyšeptalý rocker, bohém a také „muž bez vlastností“ má kamaráda Roberta. Ano, ano: v jistých autorských pseudointelektuálních piruetách se místy krouží kolem rakouského romanopisce (který dlel i v Brně) a jeho monumentálního nedokončeného románu.

    Do líně se vlekoucích dialogů občas z horního portálu zaskřehotá přízračný netopýr, tušenou řekou na horizontu „legračně“ proplují nafukovací růžový plameňák, brněnský krokodýl či kosatka. A aby toho pokoukání a scénického nastavování textu nebylo málo, nad jevištěm visí zlověstný úplněk a k žánru hry se zpěvy posunou inscenaci tři (v organismu textu vcelku neorganické) pěvecké výstupy jako odlesk vzpomínaných devadesátek. Vrcholem jisté režijní bezradnosti je sám závěr inscenace: šestice herců opravdu dlouze a nesmyslně křepčí do muziky Jiřího Hradila a celek tak pasuje na vcelku nevzrušivou, zaprášenou diskotéku.

    Protože nejde o pevněji napsané figury, herectví představuje velmi tekuté říční písky. Musil Petra Bláhy (hlavní postavu Rudiš napsal přímo pro něj) je setrvale v herecké křeči, poněkud jednotvárně působí věčně nabručený barman Robert, Musilův spolužák z germanistiky, v podání Michala Bumbálka. Papírově tragický je vodák Kája v podání Vojtěcha Blahuty a trio ženských postav prosviští hrou bez vlastností. Pozornost poutá scéna Lukáše Kuchinky s hvězdným nebem a třemi svítivými sedacími kameny.

    P. S.: Snad nejsu zaprděný lokální patriot, ale ponejvíce tragikomické mi přišlo, jak Rudišovy figurky na břehu Svratky jadrně mluví obecnou češtinou, ač jsem tento interdialekt z úst Brněnských jaktěživ neslyšel.

    Národní divadlo Brno – Jaroslav Rudiš: Krvavý měsíc. Režie Thomas Zielinski, dramaturgie Hana Hložková, scéna Lukáš Kuchinka, kostýmy Andrea Králová, hudba Jiří Hradil. Premiéra 7. června 2024 v divadle Reduta.


    Komentáře k článku: Když to v Brně u řeky skřípe

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,