Když zvěř se stane z lovce
Pánské žonglérské duo Bratři v tricku a dívčí pohybové trio Holektiv spojilo své síly v projektu s názvem Lov. Pod režijním vedením Veroniky Poldauf Riedlbauchové propojili nový cirkus, divadlo a tanec: Adam Jarchovský a Václav Jelínek v mysliveckých kamizolách žonglují, dívky tančí a choreografii doplňují četnými akrobatickými figurami. To vše koření i notnou dávkou jazykového humoru, jenž využívá myslivecké tematiky k tvorbě dvojsmyslů a narážek a propojuje ji s lovem milostným.
Tvůrci systematicky pracují s dvojsmyslem milostného lovu a lovu skutečného FOTO ARCHIV
Ve svém trojlístku se dívky skvěle doplňují: vedle dvou drobných panenek Andrey Vykysalé a Karolíny Křížkové, představujících ženskou křehkost, jej tvoří Eva Stará s postavou „velké mámy“, jež do pohybu vnáší element živelné smyslnosti. A především, ačkoli je inscenace metaforou vztahu mezi ženami a muži, svou akrobacií dívky mezi řádky dokazují, že muže nepotřebují. Všechny figury, jež jsou založené na síle a rovnováze a zatím jsem je pokaždé viděla výhradně v podání mužských tanečníků, dokáží dívky vytvořit samy: Eva Stará své dvě menší kolegyně nosí a vystavuje jako panenky, jednu z nich si dokonce postaví na hlavu a vleže na zádech pak zároveň zvedá jednu do výše na svých chodidlech, a druhou dokonce jen na dlaních. Neuvěřitelné!
Této dovednosti dívky využívají nejvíce v situaci, kdy již představují manželky: za vzájemné akrobatické spolupráce se společně připravují na myslivecký candrbál a čekají, až se jim myslivci vrátí od jejich lásky, koníčku – tedy z lovu, a především od laní, na něž ženy žárlí. Kam se však poděla vášeň? Inscenace zachycuje celý vývoj vztahu, a i z formálního hlediska tvoří oblouk. Začíná velmi něžně prvním setkáním tří laní, jež dívky vytvářejí skrze ladný pohyb a tanec, s myslivci a graduje ve vášnivé milostné námluvy, kdy přestává být jasné, kdo koho loví, neboť laně vůbec nejsou tak nevinné, jak se zpočátku zdály. Ovšem jak už to tak bývá, vášeň vystřídá vystřízlivění.
Jelikož tvůrci systematicky pracují s dvojsmyslem milostného lovu a lovu skutečného, je v závěru třeba vyřešit, co s pracně získanými úlovky. Na programu jsou tedy velkolepé zvěřinové hody, kde žonglérské kužely představují kachní stehýnka a míčky křepelčí vajíčka. A vida, tady je ta vášeň! Láska prochází žaludkem a taková žranice, při níž se jednotliví herci proměňují v číšníky a předbíhají se, jakou specialitu ostatním naservírují, je očividně místem, kde jsou všichni šťastní. Inscenace se tak z pouhé hry motivů a dvojsmyslů zvolna přehoupne v kritiku konzumu.
Scénografie Marianny Stránské se svou jednoduchostí a využitím dřeva skvěle hodí do černého studia La Fabriky s jeho dřevěnými stropními trámy. Troje štafle a několik dutých špalků představujících pařezy, jejichž útroby je možné rozsvítit, postačí k vytvoření metafory lesa, když se k nim připojí právě skvělá práce se světlem a zvukem. Nejpůsobivější je v tomto směru scéna, kde herci za rozsvícenými pařezy za doprovodu reálných zvuků z nahrávky představují lesní zvířata.
Komika je v inscenaci všudypřítomná, o něco více k ní inklinuje klaunská dvojice Bratrů v tricku. V jejich podání mě nejvíce zaujal boj jelenů, jejichž parohy vytvořili Jarchovský s Jelínkem vynalézavě pouhým rozpřažením rukou s kužely, jimiž se do sebe vzápětí zaklesli. Dramatická hudba se přitom střihem měnila v candrbálovou dechovku, a vytvářela tak paralelu zvířecí rivality a hospodské rvačky a žánrovým střihem zároveň fakt, že mezi muži jde často spíše o hru než o skutečný boj. I samotná inscenace je především hrou – přemýšlet není třeba, stačí se pouze bavit vtipným propojením motivů, a především skvěle zvládnutou formální stránkou pohybových pasáží.
Bratři v tricku a Holektiv: Lov. Koncept a režie Veronika Poldauch Riedlbachová, hudba Julie Lupačová, výprava Marianna Stránská, světelný design Ondřej Kyncl, producent ART Prometheus, Michaela Holbíková. Premiéra 11. dubna 2018 v La Fabrice.
Komentáře k článku: Když zvěř se stane z lovce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
