Divadelní noviny > Festivaly Kontext
Killer goes to Brno (No. 3)
Přicházejí i v životě punkového festivalového publicisty dny, kdy výběrová intuice zklamává a domnělí antracitově černí plnokrevníci programu si svoje nohy lámou v nepravděpodobných výmolech zdánlivě vyrovnané trati.
Přicházejí i v životě punkového festivalového publicisty dny, kdy výběrová intuice zklamává… FOTO archiv
Přesně takové momenty lepící se smůly mně na brněnských žních seriálové TV a online tvorby Serial Killer potkaly v pátek. Věc byla o to mrzutější, že jsem z důvodu enormní časové vytíženosti (premiéra Marie Stuartovny v Mahenově divadle se kvapem blíží… a bude to krása krás!) stihl absolvovat pouze dvě projekce, u nichž zůstal můj zážitek hluboko za očekáváním…
Pojďme si napít z hořkosti kalichu. Absinth, puškvorec, či snad Mazák?
Mafie po rumunsku
Příčetný divák však dokáže odhadnout děj na dlouhé minuty dopředu (Stíny /Umbre, režie: Bogdan Mirică a Igor Cobileanski, Rumunsko, 2017). FOTO archiv festivalu
Od Ceausescových vnuků pod vedením HBO jsem očekával mnohem víc než sice filmařsky poměrně vytříbenou formu, jež ale skrývá značně nedomrlý obsah. Stíny (Umbre, režie: Bogdan Mirică a Igor Cobileanski, Rumunsko, 2017) by ve své druhé řadě hrozně chtěly být moderní taxikářskou variantou nedostižných Sopranos, v naprosto humor postrádajícím a navíc temporytmicky neuvěřitelně utahaném výsledku ale nedosáhnou kvalit ani klasické Chobotnice (La Piovra, Itálie, 1984 – 2001). Scénář z pera poloviny režijního tandemu (Mirică) není schopen se oprostit ani od jednoho z plejády přiboudlých klišé, natož je umně variovat. Navíc jeden ze zásadních motivů první řady spláchne do kanálu, jen aby si uvolnil ruce k dalším zhůvěřilostem. První dvě epizody naprosto postrádají spád, což se autoři snaží zastřít okatým obcováním s rádoby nečekanými cliffangery. Příčetný divák však dokáže odhadnout děj na dlouhé minuty dopředu. Potenciál by tu byl, šance však zůstala nevyužita a seriál mimo své teritorium nefunguje. Za dílčí pozitivum považuji dobrý casting a temperamentní soundtrack. Nicméně ukolíbán jsem byl téměř dokonale.
Vzhůru do Husy!
Nepříliš funkční stalkeriáda
Radioaktivní mystérium nefunguje (Zóna / La Zona, Španělsko 2017). FOTO archiv festivalu
Svatostánek divadelních múz, jenž se stal jedním z útočišť pilotního ročníku Serial Killera, ovládla v plíživě se blížících nočních hodinách další z kriminálních sérií, jež se fakt svého zrodu na sériovém pásu snaží maskovat exkluzivním prostředím, v němž se odehrávají. Španělská Zóna (La Zona, 2017) je sice pevně zakořeněna v dystopickém univerzu stiženém následky havárie jaderné elektrárny, na ploše dvou úvodních epizod se jí nicméně nepodařilo do svých tenat diváka hlouběji zavléci. Na vině přitom není ani tak poměrně vtahující atmosféra, ale především nezajímavost postav, jejich motivací a vztahových propletenců. Radioaktivní mystérium nefunguje a reminiscence na Stalkera či Fallout je přivolávána jen autosugescí. Mordýř-kousavec bohužel neláká. Plusový půlbodík věnuji přítomnosti agresivních hafanů a střihové skladbě úvodních cca deseti minut. Nesporně největším kladem Zóny pak je zvuková architektura díla, již považuji za jedinou složku seriálu, která zřetelně překračuje obvyklý standard.
Moje páteční programová volba tedy evidentně nebyla z nejšťastnějších, ačkoli ani jedna ze zvolených položek nebyla vyloženým okodlabem či audiovizuální formou Vildy Novi Čoka, ale jen rutinním, tudíž ve festivalové smršti okamžitě zapomenutelným obcováním s tradicí. Ladnost formy koneckonců zvládá kdekdo, labužník však vyžaduje lanýže!
Alespoň že následný večírek usvědčil Brno ze skutečnosti, že se začíná rozjíždět. Na hořkost z viděného rychle zapomínám a vířím nocí, jež úsvitem je mých narozenin.
Na shledanou v lepších časech a pokračování zítra!
///
Ostatní díly denních zpravodajství:
…
///
Více o festivalu Serial Killer na i-DN:
…
Komentáře k článku: Killer goes to Brno (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
