Divadelní noviny > Festivaly Kontext
Killer goes to Brno (No. 4)
Vítej zpátky, festivalová idylo! Po poněkud vlažnějším pátku se někdejší skvostná forma Serial Killera vrátila v plné síle a čtyřdenní maraton tv a online seriálové tvorby vběhl do cílové roviny s výbušností Emila Zátopka v nejlepších letech.
V zájmu nanejvýš žádoucí pestrosti finále první řady mojí webové minisérie z Brna odolávám vábení No artu, který o víkendu ovládla kompletní projekce evropské odpovědi na Twin Peaks, legendární Trierově cizopastvě na hororových principech Království (Riget, DK, 1994), a naplno se vrhám do doposud mně neznámých vod. A hned v úvodu schytávám drtivý úder na svůj divácký solar plexus!
Drsná lekce noirové pedagogiky
Polský Učitel (Belfer II., 2017) se nikterak nesnaží zastírat inspiraci v základních stavebních kamenech televizní varianty skandinávské krimi. Repro archiv festivalu
Polský Učitel (Belfer II., 2017) se nikterak nesnaží zastírat inspiraci v základních stavebních kamenech televizní varianty skandinávské krimi, rozhodně však nejde o rutinní otrockou nápodobu, ale o autonomní, stylisticky precizně zvládnutý tvar, kdy jsou důvěrně známé prvky oblíbeného žánru neustále infikovány inteligentní a poučenou autorskou příměsí i proprietami, vlastními pro polský (pop)kulturní prostor. Po přehledném nastínění základní situace a rozvržení charakterů v úvodu druhé série přichází s dalším pokračováním šok, kdy dosavadní, v podstatě standardní detektivka, jejíž žánrové schéma oživuje především prostředí elitního polského gymnázia a obsazení pedagoga do funkce tajného vyšetřovatele (Jump Street ala Zubrowka!), se rázem mění v bezprecedentní thrillerově akční klaustrofobický náhul, v němž Slowackého Balladyna dostane nařezáno od Garlandova Dredda! Za zmínku stojí rovněž sebeironická práce s národnostními stereotypy a neselhávající vedení početného hereckého ansámblu. Učitel, s nímž v domácím kontextu snese srovnání snad jen nedávná Pustina a dílčím způsobem Mamon, který ovšem vznikl na základě dánské licence, názorně ukazuje, jak moc je zástup obvyklých českých patolizů žánru (Petr Hudský!, Jiří Strach!) mimo. Bez mučení přiznávám, že obě dvě série učitelových detektivních eskapád okamžitě zařazuji na svůj vlastní must see list!
Rodina základ zážitku
Základní dějová premisa, jak vystřižená z příručky pro telenovelisty, byla razantně transponována do podoby strhujícího rodinného dramatu. FOTO archiv festivalu
Série intenzivních emocionálních ataků pokračovala i v následující projekci, kdy do přístavu jménem Scala doplulo Dědictví (Arvingerne, DK, 2014), tedy další z příspěvků do sekce věnované seriálové tvorbě Dánska. Základní dějová premisa, jak vystřižená z příručky pro telenovelisty, byla razantně transponována do podoby strhujícího rodinného dramatu, jehož úvodní duo epizod by mělo sloužit coby zářný příklad umění expozice. Na skrovné ploše necelých dvou hodin je skupina ústředních charakterů načrtnuta s excelencí, jež do diváka zatíná dráp jak orel zobák do Prométheových jater. Opustit postavy Dědictví jest na delší dobu nemožno. Zabírám na návnadu a seriál už okupuje můj harddisk. To, co by v Čechách s velkou pravděpodobností skončilo jak Život na zámku nebo přinejlepším Hraběnky, přetaví Dánové v nezapomenutelnost, v níž si ibsenovsko-čechovovská dramatická tradice podává ruku s étosem nejlepších prací Alana Balla (Odpočívej v pokoji, Americká krása). Hurá!
Online paráda
Latentně gay-romantické idylické soužití dua mladých neonacistů je navždy rozvráceno nečekaným zvratem… Repro archiv festivalu
Z nabízených web sérií jsem v samotném závěru posledního festivalového dne zvolil Hnědou rodinu (Familie Braun, Německo 2016-2018). Miniatura, jejíž kompletní sezona nevezme svému divákovi více než 45 minut jeho času, je sérií nekorektních, ostře pointovaných scénických anekdot rozvíjejících ústřední nápad za milion. Latentně gay-romantické idylické soužití dua mladých neonacistů je navždy rozvráceno nečekaným zvratem v podobě zjevivší se malé dcery jednoho z nich. Spontánní malá černoška vzešlá z někdejšího úletu s přívrženkyní nepřátelské ideologie probouzí otcovskou něhu a bezprostředně rozebírá xenofobii čerstvě objeveného otce i někdejší přátelství dvou nácků na prvočinitele. Nejrůznější stereotypy jsou podrobeny kritice skrze humor, jenž vystaví bránice diváků intenzivnímu zátěžovému testu. „Slušným“ lidem, okamurovcům, Žitům a dalším rasohltům pak hrozí problémy srdeční i jiné. Konzumujte, radujte se!
Slavnostní zakončení
Kvarteto festivalově-hektických dní bylo s grácií zakončeno v Divadle Bolka Polívky, kde opět spolehlivě moderujícího Romana Blumaiera doplnil generačně různorodý kvintet stand-up komiků vzešlých z televizního pořadu Comedy Club. Všichni zúčastnění si odvedli svůj obvyklý standard. Mě nejvíce zaujal výstup Miloše Čermáka. Zbytkem publika preferovaná Lucie Macháčková na můj vkus příliš hýřila oslími můstky a odposlouchanými hospodskými anekdotami. Sympatickým rysem večera byla bezpochyby jeho svižnost, žertovalo se – nepřekvapivě – převážně na témata Brno a televize.
Verdikty porot byly následující: V soutěži online sérií byla oceněna domácí Lajna režiséra Vladimíra Skórky (internetová televize OBBOD), čestné uznání poroty v soutěži televizních seriálů získala estonská Banka (Pank, 2018) a vítězem v témže klání se stala chorvatská špionážní minisérie Strážce hradu (Čuvar dvorca, režie: Lukas Nola, 2018).
Po vyhlášení cen již nastal čas na opojný závěrečný večírek, jehož epilogem se před šestou hodinou ranní stal můj odchod k vycházejícímu Slunci.
Finální resumé: To be continued?
Vzhledem ke skutečnosti, že šlo o ročník pilotní, postrádám důvody Serial Killera přehnaně hanit. Všechny dílčí výhrady jsou totiž snadno, rychle a bezbolestně napravitelné. Prvotně bych uvítal profesně i národnostně pestřejší porotu online seriálové soutěže. Pouze česká porota složená letos ze spisovatele/lek zbytečně hází na vítězství Lajny decentní stín. Jinak bez debat výborně zvolené porotě klání televizního by jeden český zástupce naopak slušel. Do budoucnosti pak zcela jistě vznikne i hmotná festivalová cena. Pouhý diplom nepovažuji za dostatečně reprezentativní. Plně podporuji i budoucí existenci festivalového věstníku. Internetovým stránkám podniku by rozhodně slušela větší přehlednost a lepší dostupnost informací – například právě ke složení porot, u některých sérií pak chyběly i části realizačních týmů.
Návštěvnost hodnotím jako velmi slušnou, v letech příštích spolu se stoupajícím věhlasem festivalu navíc určitě poroste. Programová skladba byla adekvátně vyváženou a pestrou kombinací aktuálních trendů, nejrůznějších autorských přístupů i exkurzů do minulosti. Přítomnost delegací k projekcím a dalších důležitých hostů festivalu možná nebyla dokonale mediálně vytěžena, nicméně na startující akci s fakticky nulovým renomé byla její úroveň enormní. Pochvalu jistě zaslouží sofistikovanost, stabilita a uživatelská přívětivost zvoleného rezervačního systému. Zásadní organizační lapsy se nekonaly. Servisy akreditačního i press centra byly bezchybné, profesionalita, vstřícnost, schopnost improvizace a osvěžující neformálnost přístupu se nacházely v ideálně vyrovnaném poměru.
Brno má zkrátka založeno na tradici, jež by se mohla stát jeho stabilní ozdobou i magnetem pro návštěvníky z celého světa. Bylo by hloupé ji zadusit!
P. S. Festivalová sezona ještě ani zdaleka nekončí, na shledanou brzy!
///
Předchozí díly denních zpravodajství:
///
Více o festivalu Serial Killer na i-DN:
…
Komentáře k článku: Killer goes to Brno (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
