Klára Cibulková
(1975) Herečka, dlouholetá členka Švandova divadla v Praze, nyní na volné noze. Ve Švandově divadle hraje například v projektu Testis – Agent tzv. společenský (režie Martina Kinská), napínavém komorním dramatu věnovaném tématu agentů StB, které také spoluprodukovala. Vystupovala v několika televizních seriálech (Ordinace v Růžové zahradě, Cirkus Bukowski, Kriminálka Anděl aj.).
Co vás přivedlo k divadlu
Dramatický kroužek paní Jany Neuradové v Kladně. A pak asi babiččina ochotnická minulost. Podstatou nejspíš byla má tendence se předvádět a hrát si, fantazírovat.
Největší divadelní zážitek
Jsem velmi vděčný divák. V poslední době mě nadchla představení National Theatre of London, která jsem díky koroně zhlédla přes internet. Zejména Cyrano z Bergeracu s Jamesem McAvoyem a Coriolanus s Tomem Hiddlestonem. Z těch jsem byla nadšená jak z formy a úpravy, tak z herectví všech hráčů. Předtím bych nevěřila, že mě to tak vezme i přes monitor… Velkým zážitkem pro mě byla také Amerikánka Viktora Tauše a v Dejvickém divadle Vražda krále Gonzaga.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Karel IV. Měla jsem v létě možnost užít si turistickou prohlídku Prahy s výkladem a opět mě jeho dílo a působení v našich dějinách fascinuje. Byl místní a světový zároveň, byl spojen s místem na Zemi i s vesmírem. Navíc neobyčejně chrabrý.
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Myslím, že nazrává čas na hry o manipulaci jednotlivce a davu, na témata typu striktní černobílost versus složitá barevnost. To je dnes – nejen mé – téma, které se stává realitou, to by mě jako herečku zajímalo.
Umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, divadlo, hudba…), které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte
Nevyhýbám se žádné umělecké disciplíně, všechny mě vzrušují. Je jen otázkou mého času, nakolik se jim mohu – pasivně jako divák, posluchač atd. – věnovat. Hudbě se skrze svůj klavír věnuji opravdu sporadicky. Hlavně v zimě… nebo když je karanténa.
Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Přilnula jsem k paní Vlastě Chramostové, ač jsem ji neznala osobně. Ale potkaly jsme se a měla jsem možnost pro ni a Standu Milotu hrát našeho Agenta. Přilnula jsem k ní kvůli její knižní zpovědi, herectví, životnímu postoji.
Naprosto vzdálený je mi například politik Vojtěch Filip. Jmenuji ho proto, že mě velice, ale velice irituje jeho dost viditelné působení na naší politické scéně. Je potvrzením toho, že komunisty měli zakázat.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Platan, delfín, křišťál, Země.
Etické či jiné hranice, za které byste nešla
Za jakoukoli hranici, za níž by v důsledku jejího posunutí vzniklo ublížení nebo omezení druhého. Na vytyčení hranic, když už jsou potřebné, se vždy snažím slovně nebo energeticky dohodnout.
Umělecký/divadelní sen
Role s velkým příběhem a s hlubokým zásahem do duše.
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu
Možná učitelkou. Nebo bych cestovala a někde bych se upíchla. Vždy by ale pro mě byl důležitý kontakt s lidmi.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Nečtu všechno, ale jsou lidé, jejichž názor mě zajímá. Abych jmenovala, tak třeba psaní a názory paní Soprové. Obecně mám s úrovní divadelní kritiky trochu problém. Někteří kritici postrádají odstup, jsou velmi subjektivní, málo vidí kritizovanou věc v širších souvislostech. Zažila jsem i uvedení nesprávných protagonistů. To si pak říkám, jestli to fakt viděli. Kritika první republiky, kdy pánové kritici chodili i na zkoušky a generálky, viděli vývoj, zrání, okolnosti vzniku inscenace, by mohla být vzorem.
Komentáře k článku: Klára Cibulková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
