Klára Hanáková
(1978) V letech 1996–2002 vystudovala divadelní vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, zde také obhájila diplomovou práci na téma Režijní postupy Evžena Sokolovského v Satirickém divadle Večerní Brno, která byla oceněna v soutěži Teatrologické společnosti o Cenu Václava Königsmarka. Poté pokračovala v doktorském studiu a ukončila jej v roce 2008 disertační prací, jež byla vydána knižně pod upraveným názvem Posedlost divadlem / Evžen Sokolovský. Inscenační tvorba v Mahenově činohře v šedesátých letech 20. století (2008). Aktivně se spolupodílela na vydání sborníku Bylo nebylo Satirické divadlo Večerní Brno (1999), mimo jiné zpracovala kompletní dokumentaci tohoto divadla, a také na publikaci Petra Oslzlého Let Husy z Brna až do Amsterodamu a Avignonu. Divadlo na provázku v letech 1972–1979 / 1980. Dokumenty – studie – memoáry II (2017). Samostatně publikovala monografie Na Pohádku máje. Analýza a rekonstrukce inscenace Zdeňka Pospíšila v Divadle na provázku (2010) a POSPA… životní a umělecká dráha režiséra Zdeňka Pospíšila (2021) i několik článků v odborných sbornících a časopisech. V letech 2006–2008 externě spolupracovala rovněž s brněnskou Českou televizí na natáčení hraných a dokumentárních pořadů. V roce 2007 byla zaměstnána jako kurátorka Oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea v Brně, od září téhož roku nastoupila jako vedoucí Edičního střediska na JAMU, kde působí již jako provozní ředitelka nakladatelství dodnes. Do tisku připravila desítky titulů. Externě přednášela či přednáší na JAMU, DAMU a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Překládá divadelní hry z němčiny do češtiny (Oblíbenci, BzzBzz, Nocturno, Černé panny).
Co vás přivedlo k umění/divadlu
Na základní škole jsem navštěvovala dramatický kroužek, takže jsem později pomýšlela na to, zkusit se přihlásit na herectví, dokonce jsem se na přijímačky připravovala na ZUŠ. Pak jsem se ale řízením osudu jednoho dne ocitla na Filozofické fakultě – šla jsem po chodbě, kde se kolem pár křesel shlukovalo cca patnáct studentů a o něčem živě a zaujatě diskutovali. Ten obraz mě tak zaujal a fascinoval, že jsem se musela podívat na cedulku, co za obor studují. No, a na ní bylo napsáno Ústav divadelní a filmové vědy. V tu chvíli bylo rozhodnuto…
Největší umělecký/divadelní zážitek
Mám-li jmenovat jeden, pak by to byly nejspíš Hvězdy na vrbě v HaDivadle. Ale těch divadelních zážitků, které mě v daném okamžiku nějakým způsobem zasáhly a oslovily, by bylo samozřejmě podstatně více. Tady mi s výběrem pomáhá paměť, takže uvedu pár dalších příkladů: Prodaný a Prodaná, Se mnou smrt a kůň a Maryša v Divadle (Husa) na provázku, Na větrné hůrce a Kocour v Martě, Proces (Ó, božský Zlíne) v Městském divadle Zlín, Top Dogs v HaDivadle, Il Congelatore / Zmrazovač divadla Ad Hoc, Doubkowa hole má Nejhodnějších medvídků a Společenstvo vlastníků Vosto5. Ze zahraničních Marthalerova Stunde Null oder die Kunst des Servierens a Hartmannův Der Kuß des Vergessens. Pokud neuvažujeme o divadle, tak uměleckým zážitkem jako takovým je pro mě pokaždé dobře napsaná kniha, která mě chytne tak, že se od ní nemůžu odtrhnout.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Asi bych si mezi všemi vybrala svého učitele Bořivoje Srbu a probrala bych s ním to, co jsme probrat nestihli… Dále pak samozřejmě objekty mého badatelského zájmu, Evžena Sokolovského a Zdeňka Pospíšila, aby mi pomohli zejména osvětlit ona bílá místa ve svém životě a tvorbě, k nimž mi informace a materiály chybějí.
Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Tak já bych určitě chtěla kompletně zpracovat zmíněného Sokolovského, akorát mě trochu děsí šíře záběru jeho tvorby…
Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte
Obecně preferuji autorské divadlo, ideálně se současnými tématy. Ze stejného důvodu se snažím sledovat i současnou českou filmovou tvorbu a číst české autory – zajímá mě, jakým způsobem vypovídají o naší realitě a době. Vyzdvihla bych například velmi silnou generaci autorek zasazujících své příběhy do naší minulosti (Tučková, Mornštajnová, Katalpa, Lednická). Zahraniční filmy či seriály vybírám většinou podle hodnocení nebo podle tvůrce, který mě zaujal (režiséra, herce…). V poslední době mě například oslovil španělský režisér a scenárista Oriol Paulo. Sázkou na jistotu je také severská kinematografie (například Ten den přijde, Hon, Vidíš měsíc, Danieli), kvalitní filmy s reflexí vlastní minulosti umějí natočit i Němci (například Životy těch druhých, Vůdce, Nikdy neodvracej zrak).
Historická či současná osobnost / divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Už od raného mládí je mi nejblíže Scarlett O’Hara z Jihu proti Severu M. Mitchellové, a to především proto, že je svá, ačkoli se tím permanentně již předem dostává do problémů. Zároveň se též nakonec ukáže, že jde o velmi silnou ženu, která si dokáže poradit v téměř každé, byť mnohdy krajní životní situaci. Nejvzdálenější a velmi odpudivý byl pro mě Maximilien Aue, hlavní hrdina knihy Laskavé bohyně J. Littela, bývalý příslušník SS a sexuálně i morálně vyšinutý psychopat.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Musím říct, že čím jsem starší, tím mám radši stromy, květiny a přírodu obecně. Prostě ten pohled do té zelené krásy člověka vždy uklidní, kór v dnešní uspěchané době.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla
Muset psát něco, co si nemyslím a o čem nejsem přesvědčená. To bych radši nepsala nic. Též se vždy snažím o to, nezneužít či nějak nepřekroutit výpovědi pamětníků k obrazu svému (v tomto smyslu mě doslova irituje Novákova monografie o Kunderovi). Naopak vždy pečlivě vážím, co mohu zveřejnit a co ne, občas radši spíš něco jemně naznačuji. Ti lidé mi věnují svůj vzácný osobní čas i důvěru, a proto je nechci zklamat!
Umělecký/divadelní sen
Napsat román.
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu/umění
Nejspíš archeoložkou nebo řezbářkou – to mě vždy lákalo…
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Recenze si ráda přečtu, ale rozhodně se jimi neřídím. Většinou totiž vypovídají spíš o osobě pisatele, jeho vkusu a názorech než o díle samotném. To podle mě platí zejména o recenzích divadelních či filmových. Literární recenze (hlavně ty rozsáhlejší) mi přijdou více objektivní a rozmanitější.
Komentáře k článku: Klára Hanáková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
