KlariN píše Varyšovi (No.2)
Můj milý Vojto,
Tvůj vpravdě depresivní dopis ve mně vyvolal intenzivní přemítání o fenoménu stáří. To se totiž poslední dobou rozlézá po českých jevištích s intenzitou nadrženého streptokoka. V Dlouhé se sice snaží divákovi sugerovat, že pozdní Feydeauova tvorba přináší bezmála strindbergovské partnerské pekelničení, lépe by ovšem bylo přiznat barvu, respektive bulvár. Hana Burešová sice zdařile bourá mýtus o nepatřičnosti dětí na divadelních jevištích (kdypak si asi lajsne obsadit sličného kozlíka do inscenace Zahradníkova psa?), Klystýr a koneckonců i podstatně zdařilejší Hortenzii mohla však s klidem nechat spát. A protože Divá kachna Nebeská už se z Bogoty asi nenavrátí, vyrazil jsem do Disku na Racka. A ten je Ti režijně tak starý, že je to vlastně Kačer. Což herci v jednogeneračním obsazení prostě uhrát nemohou. A tak je jen někdy vidět, jak s talentem něco křičí, nebo s talentem umírají. Ale Anežce Rusevové Pavlína opravdu sluší. A Trigorin Tomáše Kluse se snad opravdu zamiloval. Leč drzost výkladu, či nové formy nenajdeš, byť k zemi by ses Schejbal!
Nicméně vše jest relativní: Lucie Ferenzová a její kreativní ženy (ke kterým se protentokrát přidružil proslulý jevištní zjev Norbert Žid) dopují stařičkého Walsera elixíry sexu, svěžesti a inteligence a konečně snad donutí notorické bloudivce hledat si Meet factory v mapách. A přijít. Alois Švehlík zas řádí v Rock café s takovou vervou, že mladičtí požírači potravinových doplňků z blízkého wellness centra poníženě klopí zraky a mastodontní pseudorocková grupa kolem Joža Ráže konečně přemýšlí o změně názvu na Definitívne Koma. A David Matásek? Ten je zas v NoDu docela sympatický Starý nácek.
Tak tedy hezké divadelní jaro!
Tvůj KlariN
Komentáře k článku: KlariN píše Varyšovi (No.2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
