KlariNův letní trip (No. 1)
Drahé čtenářky, drazí čtenáři, vítám vás na startu dlouhodobého letního seriálu! Každoroční televizní reprízy Chalupářů a Vinnetoua jsou sice fajn, ale protože letité rituály je potřeba pravidelně doplňovat čerstvými vzruchy, rozhodl jsem se vámi sdílet přehršel zápisků ze svých cest za uměním i dalšími divočinami. A začneme zprudka, v dalekých Košicích! K obdivu perly východního Slovenska mne překvapivě přivedl milovaný festival Divadelná Nitra, jenž po více než třiceti letech vlastní existence změnil nejen termín konání, ale částečně i svůj formát. V rámci jeho třídenního prologu tak byla představena nejčerstvější tvorba všech tří souborů Národního divadla Košice, což pro mne byl jasný impuls k objevování nových teritorií.
Komedie Pán Puntila a jeho sluha Matti v režii Martina Čičváka. Foto: archiv divadla
Po spektakulární cestě vlakem, jež mimo jiné zahrnula jedinečný výhled na majestátní Tatry, jsem se obtěžkán olbřímí krosnou, skrývající vybavení na měsíční putování, k němuž však později přibyde i spacák a stan, kytarou, kombem a nutnou výpočetní technikou, únavně ploužil ulicemi čarokrásného města. Naštěstí cesta k báječnému ubytování v podkroví místní Malé scény nebyla příliš dlouhá ani spletitá, takže jsem ke svému cíli dorazil již po necelých patnácti minutách. Zpívající fontána, nacházející se v bezprostřední blízkosti hlavní budovy NDK mne mile uvítala hudbou z Pána prstenů a třídenní dobrodružství mohlo začít!
Po lehkém odpočinku jsem již byl natěšen na první setkání s košickými umělci. Startovalo se ostře, Bertoltem Brechtem. Zkušený režisér Martin Čičvák se ke tvorbě německého krále epického divadla vrací opakovaně, a tak není divu, že i jeho verze bardovy komedie Pán Puntila a jeho sluha Matti, která se hraje v šikovném překladu Martina Kubrana, od počátku vykazuje neklamné rysy intenzivního zážitku. Dynamické režii se pomocí výpravy Kataríny Holkové, jíž dominuje kreativní nakládání s točnou i rozmarné hrátky s hyperrealismem (sauna!) a elegantní, živě produkované hudby Petera Tótha pohodově daří kombinovat různorodé inspirační zdroje, z nichž autor vychází. Břitký sociální komentář, jenž nepokrytě pomrkává k dnešku, si ruce podává s donjuanovskými odkazy i rozmarnou komikou, která stojí i padá na vynikající synergii mezi dvěma kontrastními herci, hostujícím Mariánem Geišbergem (Puntila), a Michalem Soltézsem (Matti). Inscenace je výkladní skříní současných tendencí košické činohry přinášet divadlo společensky aktivní, herecky atraktivní, a formálně vytříbené. Tleskám!
Každý deň odvahu. Foto: archiv divadla
Jako druhý se svou produkcí blýskl balet. Na programu byl druhý návrat choreografa Ondreje Šotha k tématu manipulace. Po projektech Zvláštna radosť žiť (Národní divadlo Bratislava, 1990) a Zvláštna radosť žiť II. (ND Košice, 2002) přichází díl třetí, tentokrát ověnčený symptomatickým titulem Každý deň odvahu. Doba se změnila, a tak vyvrcholení triptychu krouží především kolem manipulace prostřednictvím internetu, fake news a dalších fenoménů dneška. Hudbu Michala Pavlíčka tentokrát nahradila řada pečlivě vybraných popkulturně významných songů, od tvorby Michaela Jacksona až k virálnímu hitu Makeba francouzské zpěvačky, skladatelky a hudebnice Jeanne Louise Galice, známější pod pseudonymem Jain. Alegorické postavy Víra, Naděje a Láska opět bojují proti demagogii a útlaku bezcitných manipulátorů v působivé taneční antiutopii, která svým kolektivním pojetím strhává diváky zkušené i teprve krásu pohybového divadla objevující. Vzrušující, extaticky účinná exkluzivita, jež byla naprosto zaslouženě odměněna bouřlivým potleskem, jenž spojil generace, i jeviště s hledištěm. Zářím. Speciálním bonusem vydařeného večera se potom stala následující, náhodně po představení u Zpívající fontány odposlouchaná mikrosituace:
Dvě půvabné, trochu přelíčené ženy v nejlepším věku. V družnom hovore.
A: (hypernadšene): Moja, v septembri pôjdem do Prahy!
B: (hlboko zamyslene): A nie je tam vojna?
A: (neisto): Nie, (víťazoslávne) ale bude tam Rytmus!
Balet následovaný výživným rozhovorem. Co více si přát?
Macbeth. Foto: archiv divadla
Například kvalitní operu, sledovanou s kamarádem. V samotném finále totiž do místa prologu dorazil vážený přítel, renomovaný divadelní odborník, jeden ze strůjců Divadelní Nitry a živý jazykolam, pan Miro Zwiefelhofer. Společně jsme zhlédli opulentní scénickou adaptaci Verdiho dramatické opery Macbeth v detailní režii Antona Korenčiho, jež nezapře dlouholetou činoherní praxi. Příběh vzestupu a pádu touhou moci ovládaného šlechtice je transponován do retro mafiánského mikrokosmu a nezříká se ani zjevných narážek na momentální, a doufejme, že jen dočasnou, politickou situaci na Slovensku. Nápadité inscenaci, která se honosí krom aplaudovaných pěveckých výkonů honosí především vtahující ponurou atmosférou, pozoruhodně oscilující mezi gangsterkou a hororem, by sice slušelo decentní vyčištění o nejkřiklavější klišé v podobě sborových gestikulací, jinak se ovšem jedná o solidní středoevropský počin, jenž se v pestré konkurenci nijak zásadně neztrácí. Vivat!
Závěrečné oslavení prvního nitranského prologu bylo přátelsky bujaré a zahrnulo i společné objevování nejrůznějších specifik a nádher nočního života slovenského východu. A v brzkých ranních hodinách již přišel čas se přesunout do láskyplné náruče Nitry!
///
Pokračování příště!
Komentáře k článku: KlariNův letní trip (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
