Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
KlariNův letní trip (No. 6)
Poslední den první etapy mého letošního letního tripu definitivně oslavil znovuzrozenou Divadelní Nitru jako nesporné epicentrum aktuálního středoevropského divadla.
Mezinárodní sympozium Common Ground Dialogues: Umělecké postupy v sociální změně. Foto: Natália Launerová
Odpoledne patřilo mezinárodnímu sympoziu Common Ground Dialogues: Umělecké postupy v sociální změně, na kterém se setkali odbornice a odborníci, kteří zkoumají divadlo, storytelling a další scénické disciplíny jako prostředek k depolarizaci a společenské proměně. O své zkušenosti se mimo členů projektu podělily i Jitka Vrbková z brněnského Divadla Aldente a Eva Ogurčáková z Divadla z Pasáže Bratislava, které ve svých souborech dávají prostor umělcům s mentálním postižením.
Závěr hlavního programu 33. ročníku pak ovládlo Slovenské národní divadlo Bratislava s inscenací Jsme v pohodě režisérky Daniely Špinar, která maně naplnila i letošní festivalové motto Nový pohled. Text Paula Rudnicka, z hlediska struktury poněkud mechanicky kombinující stand-up komedii a (mono)drama, totiž byl v české premiéře a režii Braňa Holička uveden v Činohrou pražského Národního divadla, a to právě v éře uměleckého vedení Špinar (prem. 2017).
Jsme v pohodě? Zleva Zuzana Fialová (Helene), Gabriela Dzuríková (Barbara Ellen) a Ľuboš Kostelný (Mr. Charles). Foto: Radovan Dranga
Nynější scénická varianta neohroženě vstupuje do diametrálně odlišného kontextu a byť očekávaně žongluje vyhrocenou kabaretní poetikou, jež je ostatně pro excesivní rukopis výrazné české tvůrkyně střední generace typická, především touží vysílat jasný apel směrem k dosud netolerantní části slovenské společnosti. Přináší důležitý impuls, jenž na půdě oficiální státní instituce destigmatizuje LGBTQI+ osoby, nenásilně boří bariéry mezi komunitami a přes jen zdánlivě vyšinuté individuální osudy se snaží dospět k obyčejné lidské sounáležitosti. Je jen velká škoda, že tak činí prostřednictvím textu, jenž nese neklamné znaky pevného ukotvení v dávno již minulém čase, i omšelých výrazových prostředků. Limity dramatické předlohy nezvládá vymazat ani nenápadná dramaturgie Marty Ljubkové a Dariny Abrahámové, která se vedle škrtů nezmůže na výraznější vklad, a krom několika explicitních narážek, jež doufejme brzy pozbydou svou platnost, ani na pomrknutí směrem k dnešku.
Ľuboš Kostelný výtečně kombinuje rysy Eltona Johna, Boy George i dalších homosexuálních ikon. Foto: Radovan Dranga
Jevišti naopak suverénně vládnou vynikající herecké výkony, jež přesně ctí zadání i žánr. Ľuboš Kostelný výtečně kombinuje rysy Eltona Johna, Boy George i dalších homosexuálních ikon, aniž by v jeho precizní excentrické studii bylo možno přehlédnout intenzivní rysy hluboké existenciální krize. V niternějších polohách jej pak báječně doplňuje spolehlivě s komedií i tragédií obcující Zuzana Fialová a v groteskně dojemném finálním partu excelující Gabriela Dzuríková, opomenout nelze ani přítomnou budoucnost slovenské činohry v podobě Anny Magdalény Hroboňové a Lukáše Herce, kteří zodpovědně naplnili menší, leč důležité úlohy. Freneticky aplaudované představení následovala inspirativní diskuse, do které se výrazně zapojili i nejmladší diváci v sále. Nejsilnější moment pak přišel v okamžiku, kdy Ľuboš Kostelný otevřeně promluvil o vlastní sexuální orientaci i setrvalé potřebě bojovat za svobodu vyjádření. Národní divadlo jako místo revolty i inspirace? Tleskám a srdečně doufám, že Praha to registruje!
Loučení v komunitním centru Urania bylo dlouhé i dojemné a jasně ukázalo, že Divadelní Nitra po více než třech dekádách vlastní existence v novém termínu a pozměněném formátu vyrostla do další úrovně sebevědomé krásy. Gratuluji a těším se na další ročníky. První etapa mého tripu je u konce a další se začíná psát záhy. Zůstávejte na příjmu!
Komentáře k článku: KlariNův letní trip (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
