Klasika pro pokročilé
Do Ostravy už podruhé během necelého půl roku dorazila zbrusu nová jevištní adaptace nejhranější Shakespearovy komedie. Po letně rozjařené plenérové verzi Adély Laštovkové Stodolové, hrané v tradiční jazykové verzi Martina Hilského, tentokrát vstupuje na scénu Divadla Petra Bezruče v úpravě dramaturgyně Anny Smrčkové a režiséra Michala Háby, jejichž tvůrčím záměrům přišel náramně vhod punkově svěží překlad Jiřího Joska s názvem Sen čarovné noci. Inscenace podobně jako starší pokus Daniely Špinar z pražského Národního divadla sugestivně kombinuje glam disco-rockovou opulenci s psychotickou atmosférou drogového tripu, obě verze jsou ale ve svém účinku rozdílné asi jako kakao a ketamin. Tam, kde Špinar pomrkává po nenáročném publiku, rozmařile oslňuje flitry a vyrábí reminiscence na Pána prstenů a další filmovou fantasy veteš, Hába nekompromisně snová široký arzenál nočních můr.
Josef Trojan v trojroli Roberta Nicky / Víly / Indie boye naplno zužitkoval lyrické charisma, krystalicky čistou energii i androgynní fysis FOTO PETR HRUBEŠ
Sveřepý tvůrce do srdce rázovitého regionu dorazil bezpečně jištěn svými dlouholetými druhy z divadelní trupy Lachende Bestien, vynikající scénickou a kostýmní výtvarnicí Adrianou Černou a náruživým surferem po rozsáhlém spektru hudebních vln, skladatelem Jindřichem Čížkem. A tak není divu, že ostravské Athény i jejich přilehlé hvozdy jsou od prvního okamžiku infikovány nezaměnitelným rukopisem a nepřehlédnutelnou salonně levicovou orientací přední pražské alternativní kumpanie. Ta si s aktuálními vládci ostravské činoherní scény překvapivě dobře notuje a výsledkem jejich spolupráce je pozoruhodný projekt, jenž mnohokrát omleté drama zdařile posouvá k dnešku a od přímočaré zábavy se působivě odklání směrem ke společenské kritice, ovšem traktované se zjevným nadhledem.
Ve středu zájmu bezručovského snění nestojí tradiční propletenec generací a vztahů, ale nelítostný svár společenských řádů a vrstev. Elfí společenství se vyznačuje temně démonickými manipulativními rysy, Theseova družina nápadně připomíná mafiánskou grupu, ve zpovykané mládeži se probouzí nejenom odpor k pouze pozvolna zmírajícímu patriarchátu, ale hlavně mnoho odstínů toxické sexuality a pod zdánlivě komickými eskapádami prostého lidu jistojistě bují revolta vůči vrchnosti. Režie se naštěstí zcela zříká povrchních proklamací směrem k publiku, veškeré jevištní dění vychází z komplexní analýzy dramatické předlohy.
Radikální řez hrou, který jednoznačně reaguje na provařenost slavného kusu, pečlivě redukuje zbytné situace, postavy, promluvy i gagy, některé repliky přerozděluje či slučuje a zdařile žongluje s genderovou identitou postav. Domnělá přátelství i milostné vztahy jsou zde podrobeny těžkým zkouškám a ve strhujícím finále dojde k nejednomu nepříjemnému prozření.
Imaginativní režie vytváří vynikající živnou půdu pro precizní hereckou interpretaci textu, ke které výrazně přispěla přední exorcistka hlasového balastu Eva Spoustová. Hercům je dobře rozumět i během hektických pohybových pasáží, na kterých se souborem spolupracovala Sabina Šlachtová.
Hábova shakespeariáda především suverénně demonstruje současnou připravenost ansámblu, umělecky vedeného Janem Holcem. Lukáš Melník snad v partu Titanie s reprízami získá stejnou jistotu v artikulaci niterné ženské něhy, jakou disponuje ve druhé ze svých rolí, coby machistický vévoda Theseus. V zrcadlově obrácené dvojroli Hyppolity/Oberona pak podobný kontrast výborně definuje Alexandra Palatínusová. Puk Markéty Matulové, která se uměřeně zhostila i role Filostrata, připomíná živoucí lávovou lampu zrychleně jedoucí na ostravském sněhu a její hypnoticky vířivé hyperaktivní pohyby jsou čistou esencí titulní čarovnosti. V lynchovsky svůdné trojroli Roberta Nicky / Víly / Indie boye pak zaznamenal vynikající debut elév souboru Josef Trojan, jenž naplno zužitkoval lyrické charisma, krystalicky čistou energii i androgynní fysis.
Bezruči mají na repertoáru klasiku obsahem i formou hodnou konce roku 2022. Nechť nadlouho zůstane vzorem!
Divadlo Petra Bezruče, Ostrava – William Shakespeare: Sen čarovné noci. Překlad Jiří Josek, režie Michal Hába, dramaturgie Anna Smrčková, scéna a kostýmy Adriana Černá, hudba Jindřich Čížek. Premiéra 18. listopadu 2022.
Komentáře k článku: Klasika pro pokročilé
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
