Klíče, dveře, klavír, smrt
Náš přední choreograf Petr Zuska vytvořil pro balet Jihočeského divadla v Českých Budějovicích inscenaci Klíče odnikud, jejíž téma bylo inspirováno soukromou tragédií jeho příbuzné a schizofreničky. Tety, která zemřela ve velkém osamění. Zůstaly po ní svazky klíčů…
Božena Steinerová a Julie De Meulemeester v dojemné inscenaci Klíče odnikud FOTO MICHAL SIROŇ
Klíče jsou doličným předmětem stařecké paranoie, zároveň i symbolem klaustrofobie, osamělosti. Symbolem strachu z nepřítele zvnějška, zatímco ten nepřítel – jak ukazuje Zuskova inscenace, sídlí uvnitř chátrající mysli. Uvnitř hlavy hrdinky – staré pomatené ženy. Na motiv klíčů navázal scénograf Jan Dušek prostorem se zmnoženými dveřmi, odkud se mohou individuálně i ve skupinách vynořovat ohrožující postavy. Střídavě představují fobie či vzpomínky. Klíče odnikud je dojemná inscenace. Zuska umí dojímat a především se umí sám dojmout lidskými příběhy, lidskými osudy. Je to umělec, který nikdy nepřistoupil na módní citovou odtažitost tance. Soucit je jeho silná stránka.
Scénograf Jan Dušek udržel barevnost v elegantním kontrastním černobílém řešení. Také v tomu adekvátní symetrii bočních panó s páry dveří, které umožňují zmnožit rytmus nástupů skupin tanečníků. Dveře se opakovaně dramaticky otvírají; v těch okamžicích v nich zazáří kontrastní světlo. Směrem k pozadí se panó sbíhají; tam je umístěn klavír, na kterém zní v provedení Boženy Steinerové Janáčkova hudba (Po zarostlém chodníčku). Vedoucí hudební linií je ovšem Dvořákovo Requiem. Patosem jistě může vyhovovat Zuskově zcitlivělé emocionalitě; tato hudba také poskytuje silné pohybové a – dokonce bych řekla – představové impulsy. Stále se však nemohu rozhodnout, zda je to spojení Dvořák–Janáček pro mě kompatibilní.
Na scéně je řada židlí thonetek; i ty jsou do tance dynamicky zapojeny, představují pro choreografa i tanečníky příležitosti k ozvláštnění a zdramatizování pohybu baletního sboru. Lehce antikvární styl thonetek také letmo sugeruje „interiér za tetiných časů“. Baletní sbor se předvedl na úrovni úkolu, nejen v eskamotérských pasážích se židlemi, ale všeobecně, technicky i výrazově. Sólovou roli ztvárnila v premiéře Julie De Meulemeester. Petra Zusku tvarová fantazie málokdy zradí. Vytvořil pro sólistku bohaté předivo. Ona se mu odvděčila tím, že tančila emoci, nikoli věk. A jako by v její postavě setrvával jakýsi mladistvý vzdor, ne stařecká rezignace. Možná tím udeřila na správnou, neotřelou, neprognostikovatelnou strunu interpretace. Roli staršího alter ega hlavní postavy zastala v závěru sama klavíristka. Interpretům velice pomohly nevtíravé, zároveň sofistikované kostýmy Pavla Knolleho, které doplňovaly a završovaly černobílý koncept scény.
Byla to ve všech směrech zdařilá premiéra. A přece. Scházel moment, kdy by došlo k něčemu naprosto nečekanému, nepředvídanému…
Jihočeské divadlo České Budějovice – Petr Zuska: Klíče odnikud. Scéna Jan Dušek, kostýmy Pavel Knolle, světelný design Petr Zuska, Petr Baštýř, zvukový design Zbyněk Perla. Premiéra 23. března 2018 v DK Metropol.
Komentáře k článku: Klíče, dveře, klavír, smrt
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
