Doba ledová v Čechii
Poslední premiérou sezony v Klicperově divadle v Hradci Králové byl Unisex Davida Drábka, jenž svou hru také režíroval. Hra vyšla knižně už v roce 2009 a dosud se – nepočítáme-li komorní provedení před dvěma roky v Olomouci – nehrála.
Vznikla o šest let později než nejúspěšnější Drábkova hra Akvabely, s níž ji spojují společná témata – a je v podstatě z téhož tkaniva. V často nepřehledné spleti obrazů Unisexu lze vypozorovat dvojí směřování: odhalování zla ve světě a jeho trestání na jedné straně, a snaha dopátrat se dobra v podobě jakési prapůvodní čistoty na straně druhé. A protože musí být děj Unisexu v bezprostředním kontaktu se současností, objevují se aktualizující momenty – od citací názvu Čechie po islamistickou popravu rukojmích.
Výjevy se střídají jako klipy, oddělují je výrazné hudební vstupy. Hudba je původní, její autor, Darek Král, s Drábkem spolupracuje od jejich společných olomouckých počátků. V úvodu líčí svůj příběh muž, po změně pohlaví, jakoby zakletý v neforemné ženskosti zvané Nina (Kamila Sedlárová). Po jeho (jejím) monologu přichází ve své původní podobě jako Egon (Vojtěch Dvořák). Obě postavy se v jednu chvíli v sobě zhlížejí jako v zrcadle. Poté se objevuje tajemný Max Fado (Jakub Tvrdík) s vysokým modrým cylindrem, hlava tajemného bratrstva Sklípkanů bojujícího proti zlu ve světě. V bizarním hemžení není vždy snadné neztratit nit a uchopit logiku, v níž se vše odvíjí, nebo odlišit původní obraz od citace. Jména dvou bratrů patrně odkazují na emblematickou bratrskou dvojici z počátků českých dějin; jejich setkání ostatně končí bratrovraždou. Rázovitému Boleslavovi v jakémsi lesmistrovském postrojení vtiskl výraznou podobu Filip Richtrmoc, Václav (Miroslav Zavičár) je anemicky přecitlivělý homosexuál. Ale proč slídič po zločincích (Heydrich, Grebeníček, Mao a další) nakonec vráží nůž do svého bratra?
Uměle vytvořený Komisař (se svou suitou jako by ztělesňoval odosobněnou byrokracii EU) vyhlíží a mluví jako nějaký vševědoucí mimozemský Annunaki z hypotetické desáté planety ze Sitchinových fantasy spisů. Má umět detekovat zločin dříve, než je spáchán. Jak a kudy ven z tohoto mrzačícího a normalizujícího světa? Strach z budoucnosti a o budoucnost, strach ze smrti, nesmířenost s násilím, s daným stavem věcí, a to nejen v politice, ale i ve vztazích mezi lidmi a pohlavími, touha po očistném zdroji, to vše jsou motivy, jež hýbou Drábkovou tvorbou od jeho raných pokusů z první poloviny devadesátých let.
V Unisexu se nakonec členové bratrstva ocitají mezi Eskymáky (legrační je dorozumívání se s nimi v exotickém jazyce) a „lachtaním lidem“. Jen v jiném čase, neboť v nové době ledové pokrývá prostor „Čechie“ obří ledovec. Lachtaní „letku“ tvoří skupina osmi téměř neoděných osob a jejich prostná cvičení v nás vyvolávají obavu, aby si herci nezadřeli do intimních míst třísky z divadelních prken. Přílišná doslovnost může být na překážku naléhavosti sdělení.
Je i rozdíl mezi dobrým a pouhým nápadem, ale nejen v tom, je důležité, je-li dobrý nápad dobře rozveden, nebo naopak jen rozmělňován. Tím druhým trpí zejména druhá část a křečovité vulgarismy, které nejsou vůbec „k věci“, to jen potvrzují. Rušivě působí také silácké řeči o smrti. Ve srovnání s Drábkovými Akvabelami, které v Hradci před jedenácti lety nastudoval Vladimír Morávek, Unisex při své výpravnosti bledne i proto, že si autor jako režisér nedokázal některé své nápady správně a včas odpustit.
Klicperovo divadlo Hradec Králové – David Drábek: Unisex. Hra o posledním násilí v Evropě. Režie David Drábek, hudba Darek Král, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková. Premiéra 21. května 2016. (Psáno z reprízy 7. června 2016.)
Komentáře k článku: Doba ledová v Čechii
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
