Horečky mafiánských nocí
Po třech režiích Andreje Kroba se v hradeckém Klicperově divadle s hrou Václava Havla (poprvé po autorově úmrtí v tomto s ním spřáteleném souboru) poměřil režisér Daniel Špinar. Nastudoval tu Žebráckou operu, po Brechtovi další výraznou úpravu hry Johna Gaye z londýnského podsvětí, jejímž hlavním hrdinou je loupežník a bigamista Macheath. Obě jeho ženy, Lucy a Polly, jsou zároveň šachovými figurkami v plánech svých otců, pro Macheathovo „zneškodnění“ jsou však osudnější jeho milenky z řad nejstaršího řemesla.
Jack (Miroslav Zavičár) a Jim (Tomáš Lněnička) ohrožují Macheatha (Jan Sklenář) a Polly (Natálie Holíková) FOTO PATRIK BORECKÝ
V Havlově hře, která byla Andrejem Krobem poprvé uvedena s Divadlem na tahu roku 1975 v počernické hospodě U Čelikovských a znamenala ve své době výraznou manifestaci „zakázané kultury“, spolu otcové Macheathových manželek výrazně spolupracují. Peachum (v hradecké inscenaci Jiří Zapletal) je otcem Polly (Natálie Holíková) a zároveň šéfem gangu, který konkuruje tomu Macheathovu (Jan Sklenář). Úzce „podniká“ s šéfem policie Lockitem (František Staněk), tatínkem Lucy (Kristýna Kociánová). Korupční propojení organizovaného zločinu s represivními složkami moci je leitmotivem Havlovy brilantně vystavěné detektivní konverzačky, chceme-li už se nedokonale pokusit o charakteristiku žánru. Komediální situace, které prostor textu nabízí, Daniel Špinar plně využívá, havlovskou poetiku doplňuje mnoha bláznivými situacemi a pepří je gagy, inscenaci prokládá písničkami (ponejvíce z filmového muzikálu Horečka sobotní noci), a jelikož kresbu charakterů rozvíjí důsledně (a může se zároveň opřít o výborné herce), tento stylový „posun“ mu až na pár maličkostí obdivuhodně vychází.
Je radost sledovat klicperovské herce při plnění náročných úkolů. S finesami Havlova jazyka, plného paradoxů, jemných posunů ve významu i pověstných repetic si asi nejzdařileji pohrává Jiří Zapletal v roli obmyslného Peachuma, přesně se pohybující na hraně dvojakých postojů, kdy si nejsme jisti, k jakému závěru ve svých intrikách vlastně směřuje. Přesvědčivě mu sekunduje Martina Nováková jako jeho celoživotní partnerka (zahraje si i menší part manželky Lockitovy), suverénní ve spoluspiklenectví a důsledně empatická kontrolorka milostného života své dcery (je-li v souladu s „vyššími“ zájmy zločinu). Parádními kreacemi se blýsknou také Pavlína Štorková jako rafinovaná prostitutka Jenny, která Macheatha obelstí několikrát a ve stupňování své rafinovanosti předvádí suverénní a ne hned odhadnutelný nadhled v přesném timingu. Nepopiratelné kouzlo a suverenitu má též Macheath Jana Sklenáře, v souznění se zmiňovanými písněmi vyčesaný „na Travoltu“, celý v bílém. Zpupného narcise dokáže ze zločinecké ostražitosti vyrušit jenom chtíč. Štorková se Sklenářem také kvalitně interpretují již připomínané songy (anglicky) a dodávají celé produkci jakousi kluzkou plavnost. Herecky suverénní studie zaznamenáme však i u Staňkova perfidně vychytralého Lockita, ordinérní a zároveň praktické majitelky bordelu Diany (Kamila Sedlárová) a dalších.
Jako příklad špinarovského prokrvení Havlova libreta připomeňme návštěvu obou manželek u vězněného Macheatha. Děje se v noci, zločinec je, aby neuprchl, připoután ke dvěma policistům (Tomáš Lněnička a Miroslav Zavičár), ti spí a ve spánku se k sobě vinou. Machetah sedí mezi nimi a přesvědčivě vypráví svým ženám o novém pojetí partnerských vztahů, obě k němu dojaty přisednou a spící policisté se začnou svými končetinami proplétat také s nimi, přičemž se stále inteligentně konverzuje.
Havlův text tedy vyznívá velmi živě a přesvědčivě v interpretaci umělce jiné generace a jiných životních zkušeností, pokorného ovšem vůči obsahu až po ono finálové: Kdo neví, že slouží, slouží vždycky nejlíp.
Klicperovo divadlo Hradec Králové – Václav Havel: Žebrácká opera. Režie Daniel Špinar, scéna Lucia Škandíková, kostýmy Iva Němcová, hudba Jiří Hájek. Premiéra 2. března 2013.
Komentáře k článku: Horečky mafiánských nocí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
