Kluci a holky si spolu nehrají
Zdá se, že se letošní absolvující ročník katedry činoherního divadla DAMU rozhodl v této sezoně zaměřit na genderově vyhraněné inscenace. Po „pánských“ Grázlech, tedy aktualizovaných Schillerových Loupežnících v režii Davida Šiktance, v nichž se objeví pouze němá role Amálie (Marie Poulová), se vrhli na „dámské“ Buchty a bohyně. Petr Kolečko prý text napsal přímo na tělo čtyřem mladým herečkám.
Necvičící psycholog (Jordan Hajn) a matematicky nadaná (nebo pouze autistická?) cvičitelka (Marie Poulová) FOTO KRYŠTOF KALINA
Své „místo na slunci“ hledá zpěvačka Nikol (Nikol Kouklová), studentka psychologie Eva (Eva Josefíková), cvičitelka Marie (Marie Poulová) a kuchařka Kristina (Kristina Sitková). Každá z dívek se snaží prosadit v tvrdém světě, v němž vládnou peníze, kult mládí a především chlapi. Kolečko s režisérem Fričem však nejsou mravokárci, a tak jsou volby i omyly dívek ukázány v dosti přemrštěných a o to vtipnějších situacích. Nikol z Horních Počápel nemůže natočit videoklip, protože podle produkčního nebude zcela jistě vypadat dobře u bazénu, vrhá se tedy na prorocké písně podle Ezechiela, intelektuálka Eva se snaží skrývat svou krásu a ženskost a stydí se za své „komerční a konzumní“ smýšlení, Marie je cvičitelkou jen proto, aby z hlavy vyhnala dotěrná čísla – je totiž geniální matematičkou, a kuchařka Kristina podle Pohlreichova vzoru vaří pouze z regionálních zdrojů.
Už samotná východiska vypadají zcela ztřeštěně, Kolečko však neustále přitvrzuje a vrší další a další absurdní a surreálné zápletky. Na konci se tak objeví dosti smutná bilance – jedna zohavená, dvě za katrem a docela dost mrtvých. Především tedy mužů, kteří jsou vlastně strůjci veškerého zla. Kolečko je totiž zcela nevyřadil, pouze jim přisoudil druhou ligu. Přesto komická dvojka značně psychicky nevyrovnaných psychologů – Karel Heřmánek s Jordanem Hajem a Aleš Bilík jako seriálová hvězdička, jehož vzorem je Vojta Dyk a jeho snaha dělat věci jako normální lidé, nejsou (alespoň v tomto kuse) druhořadí hráči.
Buchty a bohyně je jedna z nejlepších (a určitě nejvtipnějších) Kolečkových her a režisér Jan Frič dokáže jeho nápady dobře vypointovat. Zde to byl především nápad pustit do telefonického hovoru „biokuchařky“ Kristiny a neviditelného rádce „nadkuchaře“ Zdeňka Pohlreicha záznam Hitlerova projevu. Dokonce mě během představení několikrát napadlo srovnání s autorsko-režijním tandemem Tobiáš-Nebeský. Co je však důležitější – po pár slabších sezonách bude v červnu na pražské činohře končit několik velice nadějných hereček a herců. A abych byla alespoň trochu spravedlivá – také scénografky Andrijana Trpković (Grázlové) a Anna Forstová (Buchty a bohyně). Jediným zásadnějším nedostatkem je pouze fakt, že se režie absolventských inscenací stále častěji ujímají profesionální režiséři.
Divadlo Disk – Petr Kolečko: Buchty a bohyně. Režie Jan Frič, dramaturgie Martin Hýča, scénografie Anna Forstová, kostýmní výtvarník Jozef Hugo Čačko. Premiéra 30. listopadu 2012.
Komentáře k článku: Kluci a holky si spolu nehrají
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
