Kmeny Nula
Pracujeme na pokračování naší knihy o subkulturách Kmeny, a to ani ne z toho důvodu, že by si to nutně žádala úspěšnost prvního dílu a my jsme tedy měli akutní potřebu toho využít, ale spíše nás žene neustále se vracející představa, že by podobná kniha mohla vůbec vzniknout. Mluvim o knize věnované předrevolučním neoficiálním proudům kultury, mluvim o všech těch máničkách, metloších, punkáčích, depešácích, vekslácích a trampech, nudistech i disidentech. Takže ono se vlastně skutečně nejedná o druhý díl, ale spíš o splnění snu.
Představa toho, že existuje sebraný dokument o subkulturách předrevolučního období, nás pronásledovala v podstatě od momentu, kdy jsme začali pracovat na „prvním“ dílu. Litovali jsme, že podobnej projekt nikdo neudělal, až jsme nakonec přestali tesknit a začali pracovat. Vzhledem k tomu, že jednotlivé fotografie se k nám budou sbíhat ze všech koutů republiky, jsme pochopitelně ochuzeni o spojovací a zastřešující prvek jednoho jediného fotografa a jednoho výtvarného přístupu pro celou knihu. Místo toho ale získáváme formu neméně silnou. Tou je krása domácích archivů, neoficiální, intimní dotek běžných a přesto něčím výjimečných lidských osudů. Zastavený momenty touhy po sebevyjádření, rebelii, nebo třeba jen lásky k určitý disciplíně. Často smutná a velmi silná romantika.
Když vidim fotky předrevolučních punkáčů pózujících v co nejdrzejších gestech na rozmlácenejch ulicích, vyráží mi dech, jak skvěle dokázali vypadat, jaká opravdová rebelie z nich sálá. Silný hnutí fanoušků Depeche Mode, to je definice syntetický nostalgie osmdesátých let a pro mě jeden z nejoblíbenějších obrazů z tohoto období. Další typy lidí utíkali do lesů, k ohňům, totemům, srubům a písním o prérii. A jiní vekslovali s poukázkama na zboží z venkovního časoprostoru, ze světa za zdí. Nejodvážnější intelektuálové občas radši házeli lopatou, než aby lízali soudruhům zadky. A tak dál. Přes veškerou oficiální vyblitou jednotvárnost se těch variant a odlišných projevů, jak si žít po svym, kupodivu rozvinulo velký množství. Anebo právě proto. Teď se v tom všem hrabem a opět je to skvělá a obohacující cesta blíž k podstatě toho, co se to s náma vlastně v současnosti děje.
Pro mě osobně se jedná skutečně o cestu proti proudu času, proto i ten název: Kmeny 0. Jsem ročník 1978, čili moje první doteky s neoficiální kulturou přišly až v období revoluce. Opět jde o ten typ projektu, kterej člověka donutí všechno si dát do souvislostí, dovzdělat se. Zvednout zadek a jít za lidma, co věci zažili a spoluutvářeli. Na konci z toho všeho vyjdem zas o trochu poučenější. Poučenější o blízké minulosti, a tim pádem citlivější k současnosti.
Mimochodem, jedna z kapitol by měla být věnována nezávislému divadlu před rokem 89. Ale pevně věřim, že vás zaujme celá kniha.
Komentáře k článku: Kmeny Nula
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
jana hynkova
Chtěla bych říci jediné k teto knize
a to, že děkuji, že tato kniha byla vydána. V listopadu mi zemřel tragicky tatínek a pár dní na to jsem se dozvěděla, že byla vydána tato kniha. Tatínek miloval Depeche Mode a je úžasné, že jeho fotka i s jeho kamarády byla použita právě k této kapitole. Nachází se vlevo na té fotce a uprostřed je mladík a také již jeho zesnulý kamarád. Takže věřím v to, že to ze shora vidí a pěkně čubrní 🙂
Je to kniha, která přibude do mé knihovničky!
27.12.2013 (10.49), , Trvalý odkaz komentáře,