Já na bráchu…
Svým třetím celovečerním filmem dokazuje Jan Prušinovský, že „sociální drama“ nemusí být synonymem pro tezovitost, moralizování nebo nudu.
Bratři Užovka (Matěj Hádek) a Kobra (Kryštof Hádek) jsou ztroskotanci FOTO ARCHIV
Tentokrát se talentovaný režisér, spojovaný dosud s komediálním žánrem (Poslední zápas Pepika Hnátka patřil k nejlepším filmům roku 2012, úspěchu dosáhl televizní seriál Okresní přebor i taškařice Čtvrtá hvězda), přeladil do vážné polohy. Zachoval si přitom schopnost jistého nadhledu, jež ho uchránila před sucharstvím, ale i před planým ironizováním, k němuž čeští tvůrci v rámci dané tematiky nezřídka sklouzávají. Na základě scénáře debutujícího Jaroslava Žváčka, který za něj získal Cenu filmové nadace, vznikl film, který nepostrádá myšlenku, nosný příběh ani plnokrevné hrdiny.
Bratři Užovka (Matěj Hádek) a Kobra (Kryštof Hádek) jsou ztroskotanci, kteří se různými způsoby pokoušejí zlepšit svou životní situaci. Vyrostli v péči milujících, ale v podstatě bezmocných žen: matka (Jana Šulcová) po rozvodu propadla alkoholu a stěží zvládá sama sebe, babička (Věra Kubánková) dává vnukům, co může, a lakuje svět narůžovo. Užovka, spolehlivější a spořádanější než věčně zfetovaná Kobra, přebral za bratra už v útlém věku odpovědnost a představuje v rozpadlé rodině jakousi náhražku otcovské síly. Neustále svého „malého“ bráchu tahá z průšvihů, čímž vlastně přispívá k tomu, aby nikdy nedospěl.
Oba bratři jsou víceméně odchovaní kulturou ulice a jejími hodnotami. V ospalém středočeském maloměstě plném depresivních architektonických reliktů z dob socialismu poskytuje vyžití diskotékový klub a hospoda s karaoke, kde občané všeho věku prozpěvují normalizační hity. V atmosféře zatuchlých snů o něčem lepším vymýšlejí muži plány na zbohatnutí a ženy se ukájejí představou o vlastní výjimečnosti. Z ubíjející bezvýchodnosti poskytují únik alkohol, drogy a automaty.
Kobra, ve třiceti ještě puberťácká smažka, si živobytí opatřuje vloupačkami a parazitováním na nejbližších lidech. O téměř deset let starší Užovka podobně jako bratr nemá žádný stabilní partnerský vztah, pohybuje se mezi hospodskými kumpány, ale aspoň maká v továrně. Když ho odtud vyhodí, chopí se příležitosti a rozjede podnikání s protřelým spolužákem Ládíkem (David Máj). S dosažením kýženého štěstí a úspěchu – jímž je v souladu s většinovou mentalitou finanční zabezpečení – se jeho povaha postupně proměňuje, respektive rozehrávají se její temnější struny. V krizi se nakonec ukážou skutečné charaktery všech postav. Jde o poněkud schematický a předvídatelný vývoj, jeho doslovné vyústění je jednou z mála vad tohoto působivého snímku.
Scénář v zásadě komorního dramatu se zaměřuje na vztah bratrů (možná zbytečně zdlouhavě a opakovaně líčí nenapravitelnost a ubožáctví Kobry), ale zároveň trefně zachycuje širší společenský kontext. K tomu výrazně přispívá expresivní kamera Petra Koblovského a vhodně zvolený hudební podkres. Výkony bratří Hádků posouvají film ještě o rovinu výše a všichni představitelé vedlejších rolí je skvěle doplňují (Lucie Polišenská, Lucie Žáčková, Jan Hájek, již zmíněné Jana Šulcová a Věra Kubánková).
Příběh usiluje o realistickou kresbu prostředí a zároveň intimní sondu do rodinných vztahů, ovšem bez citového vydírání. Tvůrcům se v konfrontaci s nepříliš originálním námětem maloměsta v porevolučním bezčasí podařilo vyvarovat jak výsměchu hrdinům, tak i přehnané dramatičnosti, která často vzbuzuje smích spíše nechtěný. Mezi Scyllou a Charybdou těchto nástrah propluli se ctí a jejich opus patří k tomu lepšímu z české filmové produkce posledních let.
Kobry a užovky. Scénář Jaroslav Žváček, režie Jan Prušinovský, kamera Petr Koblovský. Česko, 2015, 111 min.
Komentáře k článku: Já na bráchu…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
