Divadelní noviny > Názory – Glosy
Kolaps polemického prostoru
Když v roce 2011 šéfka časopisu A2 Libuše Bělunková cupovala v článku „Celibátem proti prostituci“ některá literární periodika (Tvar, Host a Revolver Revue) za přístup jejich autorů ke kritice a psaní o literatuře, potažmo kultuře, přihnojovala polemickým kompostem zdravé kritické prostředí. Stejně tak Božena Správcová v reakci na ni „S úctou“ ve Tvaru 14/2011. Vůdkyně A2 lapidárně konstatovala, že hlavním proudem v této společenské menšině je uzavírání se do vnitřního exilu – třeba literárním biedermeierem (Host), „kulturní sebeobranou“ (Revolver Revue), „mapováním“ ubývajícího domácího literárního provozu (Tvar), usebraným prodléváním v nadčasových textech (Souvislosti).
Už tehdy se však daly sledovat záludné gordické uzle „jánabráchismů“, tedy patologických vztahů mezi kulturními činiteli, jak je popsal Ondřej Horák v pamfletu „Česká malost je na světové úrovni“, který v Lidových novinách 127/2018 nemístně nazvali esejem. Kritizoval klientelismus v Ceně Jiřího Ortena (podle něj o ceně rozhoduje šéfka poroty Olga Stehlíková, která vítěznou knihu Ondřeje Macla Miluji svou babičku víc než mladé dívky redigovala). A poukázal na Adama Borziče, který na kritiku své sbírky otiskl jako šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar polemickou glosu Kamila Boušky, s nímž ho pojí přátelství a souručenství v básnické skupině Fantasía. Že normální je pěstovat polemický prostor a nechat čtenáře, aby si utvořil vlastní kritický názor, je Horákovi buřt.
Po sedmi letech vrací časopisu A2 úder i Revolver Revue. Ačkoli zcela jiné redakci a ve zcela jiných souvislostech. Údernice Lucie Malá v článku „Kritická teorie jako lifestyle“ v letošním 111. čísle RR nechtěla přihnojit polemické prostředí, chtěla osolit slimáka. Pominu nejbanálnější otázku, proč zrovna teď musí RR vyrábět texty kritizující jiné periodikum, navíc za to, co v RR dělají také – tady za improvizovanost a nahodilost témat. RR si cíleně pěstuje pozici arbitra, který nezná bratry a střílí do všeho, co jen trochu vybočuje z jeho představy správného uchopení politicko-kulturního prostoru. Občas je to zábavné, občas méně. Proč ale od všech vyžadovat erektivní pistolnictví? K dobru RR je třeba přičíst, že otiskla odmítavou reakci na článek Malé z pera Kláry Soukupové.
Kolaps polemického prostoru v kulturních periodikách ovšem nabral na skutečných obrátkách s dotacemi Ministerstva kultury. Ty totiž neobdržel časopis bývalého disidenta a undergroundového spisovatele a aktivisty Petra Placáka Babylon. Redaktor Respektu Jan H. Vitvar v tom shledal dvojí metr posouzení grantových žádostí a také střet zájmů člena komise Jana Bělíčka, toliko podle Vitvara zároveň člena A2 – Bělíček však již dva roky podle všeho pracuje v diskursivní internetové platformě časopisu A2larm. Také podle deníku Referendum ministerstvo pracuje s dotacemi nekoncepčně, a co u jedněch kritizuje (například u Literárních novin zavádějící název, neb Literárky jsou už dávno víc politickým než literárním časopisem), to u jiných oceňuje a dotuje (stejně politická A2 dotace dostala). Žabomyší spory mezi periodiky jsou však nebezpečné, neboť vytvářejí představu současné kultury jako příznačně ztrouchnivělého zdiva hroutícího se pod údery kladiva současných politických poměrů. Přesně jak říká ve svém editorialu v Tvaru 10/2018 Adam Borzič: V době, kdy je v našem regionu svoboda slova ohrožena, jsou všechna svobodná periodika – ať už inklinují doleva, nebo doprava – více než potřebná. Má-li člověk rozumný mít vůbec nějakou záruku, že nebude muset opět sáhnout k cyklostylu a pokoutnému rozšiřování relevantních, nikoli propagandistických textů, musí kulturní periodika napříč kritickým spektrem táhnout za jeden provaz.
Pokud budeme mít periodika, která vyznávají různé politické názory a vztahují se různým způsobem, ale kriticky k politicko-kulturnímu prostředí, bude co hnojit. Kauza Babylon obnažila skelet problému, který jednou může ze skříně vypadnout a připomenout nám hodnoty, které tato země, ještě když v ní žili rozumní lidé, pěstovala, kultivovala a zušlechťovala. Anebo se ten skelet může nechat ve skříni rozpadnout na prach. A pak tu zůstane jen Horák a Lidovky a odér malichernosti, který zlikvidoval sílu kultury zevnitř. A pomohl sadistickému režimu, který se zase dere k moci, s otravným reptajícím rozumem jednou provždy skoncovat. Abychom se jednou nedivili, že dotace přinesou čápi jen Lidovkám…
Komentáře k článku: Kolaps polemického prostoru
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
