Kolumbijská káva je nejlepší (zápisky z Bogoty)
Jsme zvyklí cestovat, hostovat s našimi inscenacemi na zahraničních scénách – za poslední tři roky jsme objeli téměř celou Evropu. Novinkou však pro nás bylo hostování v zámoří. Pozvání do kolumbijské Bogoty s inscenací Europeana v režii Jana Mikuláška na velmi prestižní Festival Iberoamericano de Teatro de Bogotá předcházely velmi dlouhé a náročné produkční přípravy. Zpětně viděná idyla si samozřejmě vyžádala spoustu práce a úsilí všech mých spolupracovníků. Naše produkční řešila hladký průběh hostování v Bogotě průběžně několik měsíců před odletem.
Na střeše Národního divadla v Bogotě FOTO ARCHIV
Scénografii Marka Cpina jsme s sebou nepřeváželi – bylo by to příliš nákladné, a především by nás to omezilo v pravidelném uvádění Europeany na domovské scéně v Divadle Na zábradlí. Scéna se v Bogotě vyráběla přesně dle námi dodaných výkresů, aby mohla být na místě zkompletována za dohledu scénografa Marka Cpina – totéž se týkalo i veškerých rekvizit. Náš technický personál v osobách šéfa techniky, mistra světel a mistra zvuku se velmi rychle zorientoval, spolu s místními techniky vytvořili skvěle fungující (nejen) pracovní jednotku. S sebou jsme tedy do Bogoty vezli jen kostýmy, část rekvizit a maskérnu. V Bogotě jsme na scéně Teatro Nacional de Fanny Mikey převzali dokonale vyrobenou repliku Cpinovy scénografie, kterou jsme již pouze sestavili a dle světelného plánu nasvítili. Divadlo má kapacitu asi 370 diváků, strmou elevaci, příjemné zázemí v podobě kavárny a časem si zvyknete i na ostře vyzbrojeného „pana ochranku“, který lustruje neznámé příchozí.
Devět dnů v Bogotě
Sedmimilionová Bogota se rozkládá na náhorní planině v nadmořské výšce asi 2600 metrů – a jako každé divadlo, které dorazilo z Evropy, jsme byli předem upozorněni na možné potíže spojené s výškovou nemocí. V zákulisí byly pro herce přichystány kyslíkové bomby. Vydýchali jsme jich několik. Herci cítili po každém odehraném představení mnohem větší únavu, zvláště v den, kdy jsme uváděli dvě reprízy Europeany po sobě, pouze s hodinovým odstupem.
Náš zájezd trval devět dní. Na Festivalu Iberoamericano de Teatro de Bogotá jsme se ocitli v prostředí prvotřídního světového divadelního umění – z předních evropských scén jsme se potkali s hamburským Thalia Theaterem a inscenací Büchnerova Vojcka v režii Jette Steckelové, v Bogotě hostovala také záhřebská inscenace Euripidovy Médey v režii Tomaze Pandura. Mohli jsme vidět Wilsonovu brazilskou inscenaci Ibsenovy Paní z námoří, pařížský Théâtre National de Chaillot, taneční divadla z New Yorku, Číny, činohry z Venezuely, Chile a řadu dalších špičkových inscenací současného světového divadla. Šestnáctidenní program festivalu byl nabitý divadelním uměním z pěti kontinentů v řadě bogotských divadelních sálů, i spoustou pouličních divadelních produkcí. Ostatně dva z našich herců (Marie Jansová, Jiří Kniha) vedli pro zájemce o rozšířené techniky herectví a improvizace dva obsáhlé workshopy – zájem a odezva z řad nejen nastupujících kolumbijských herců byly mimořádné.
Na každém kroku jsme měli k dispozici průvodkyni festivalu, která nás neustále upozorňovala na možná nebezpečí – Kolumbie je stále dosti nebezpečná krajina, hrozí zde kriminalita, únosy, okrádání… Nic z toho jsme však během celého našeho pobytu nezaznamenali. Byli jsme obklopeni profesionalitou, zájmem a ochotou, nevyhnuli jsme se ani velkolepě pojatému společnému obědu se zástupci pozvaných souborů a s modrovlasou ředitelkou festivalu Annou Martou Pizarrovou v její rezidenci v nejluxusnější části hlavního města.
Festival nabízí výborné podmínky – bydleli jsme v pětihvězdičkovém hotelu Cosmos v bohaté a poněkud neživé rezidenční čtvrti, odkud jsme se po sedmiproudových silnicích (většinou autobusem nebo lacinými a rychlými taxi) vydávali do rušného středu města. V centru města se „bijí“ sociální rozdíly. Po ulicích pokřikují prodejci tropického ovoce, kukuřičných placek, odehrávají se zde ale třeba i pouliční sázkové závody morčat. Ční tu výrazná a neorganická zástavba výškových budov ze sedmdesátých let minulého století. Turistickými atrakcemi jsou především Muzeum zlata a výstavní síň snad nejslavnějšího současného kolumbijského malíře Fernanda Botera. Překrásná je původně vyhlížející španělská čtvrť se spoustou kaváren a restaurací. Nad ní se vypíná (ve výšce téměř 3200 m n. m.) hora a poutní kostel Montserrat. Odvážní a o nedělích velmi zvýhodnění křesťané se na ni mohou vydat pěšky, ostatní se svezou lanovkou.
Jan Hájek a Jakub Žáček s pouličním prodejcem brýlí na bogotském tržišti FOTO ARCHIV
Málo rumu
Asi je všem jasné, že kolumbijská káva je (vedle pravé brazilské) jednou z nejlepších svého druhu. Také je zde živá tradice kvalitního a levného rumu – nemile nás ale překvapilo, že není příliš mnoho příležitostí, kde jej pít. Představa bujaře a do úsvitu oslavujících Jihoameričanů se v Bogotě nekonala, nebo se nám vyhýbala. Bylo velmi těžké narazit na nějaký otevřený bar, hospodu, vinárnu, Kolumbijci se prý často scházejí na uzavřených večírcích… Nezbývá než si sednout na pivo na zahrádku před supermarketem, běžně se popíjí v obchůdcích… Zvláštní je, že nepříliš mnoho Bogoťanů mluví a rozumí anglicky, a to ani na turisticky frekventovaných místech nebo třeba v hotelu. V Bogotě je pro krátkodobého turistu levněji než u nás, týká se to vlastně všeho – od laciných taxi, přes jídlo až po alkohol a služby. S kokainem (to vás určitě zajímá nejvíc!) se běžně nesetkáte – v Bogotě jsme natrefili na místo, kde se setkávají dealeři a nabízejí všemožné, je zde ovšem také policie v reflexních vestách, která dealery prohlíží a občas někam tajemně odvádí – spíš to ale působí dojmem, jako kdyby se na obchodu podíleli. Kokainu je v Bogotě samozřejmě spousta, není legální – běžné je ale žvýkání povzbuzujících lístků koky nebo kokový čaj, který připravují pouliční prodejci, prodává se v kavárnách a v supermarketech.
V popředí Anežka Kubátová, Marie Jansová a Jan Hájek FOTO ARCHIV
Europeana je známá
Odehráli jsme pět představení Europeany a úvodní třicetiminutovou ukázku pro jihoamerické novináře. Všechna představení byla opatřena španělskými titulky, diváci reagovali bouřlivě na každou scénu. Europeana Patrika Ouředníka ostatně vyšla snad ve dvaceti překladech, také ve španělštině a katalánštině. Na každém zahraničním hostování máme vytipované pasáže v inscenaci, kde asi bude reakce diváků bouřlivější, nebo naopak zaražená. Třeba v Srbsku bylo v sále pochopitelně hrobové ticho a znatelný nesouhlas, když se na scéně mluvilo o bombardování Bělehradu a srbské genocidě kosovských Albánců, naopak tomu bylo u téže pasáže ve slovinském Mariboru. V budapešťském Divadle J. Katony reagovalo publikum zase na úplně jiné obrazy…
V Bogotě jsme narazili na mimořádné diváctvo. Až na jedno odpolední, ze tří čtvrtin naplněné, byla všechna představení beznadějně vyprodaná – závěrečné děkovačky provázely ovace vstoje, pískání a výkřiky bravo. Po představení nás diváci oslovovali, děkovali, vyptávali se. Kolumbijské publikum nesmírně nabíjelo, potěšila nás také tisková konference za účasti snad sedmi televizních štábů a desítky novinářů, kteří kladli velmi zasvěcené otázky. Zajímala je především zkratka v Ouředníkově pohledu na dějiny 20. století a ve spojitosti s formou inscenace, míra ironie a možnosti „seriózního“ pohledu na dějiny minulého století. Zaujal je neinterpretovaný výčet „tvrdých faktů“ a zdánlivě bizarních provázaností s tokem evropských dějin 20. století. Někteří novináři se chtěli blýsknout znalostmi a hnětli paralely s Jaroslavem Haškem, Milanem Kunderou a nejodvážnější i s Leošem Janáčkem. Nejen diváci, ale i novináři ocenili pevnou a chytrou režii Jana Mikuláška, a především skvělé herecké výkony celého ansámblu. Mluvili o inspiraci pro poněkud tradiční kolumbijské divadlo.
Po dvanáctihodinovém letu s mezipřistáním v Paříži jsme zdárně dosedli v Praze, druhý den nás už čekal běžný pracovní kolotoč. Nejdřív je třeba co nejdříve umořit sedmihodinový časový posun, pak už jede všechno zase dál. Do konce sezony máme ještě dost práce – kromě běžného repertoáru tři premiéry, ale také řadu zájezdů – s Europeanou se v červnu ostatně vydáváme do sice měšťácky poklidné, ale neméně prestižní destinace – do německého Wiesbadenu na bienální festival Neue Stücke aus Europa.
Komentáře k článku: Kolumbijská káva je nejlepší (zápisky z Bogoty)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
