Radošinské naivné divadlo koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let často hostovalo v Praze, dneska zavítá spíš do regionů. Česko-slovenská sounáležitost byla a je pro RDN zásadní, například v roce 1984 uvedlo v autorské a herecké spolupráci se spřízněným Semaforem federální insitní muzikál Nevěsta prodaná Kubovi, který dosáhl 103 repríz – v Česku byl zakázán, museli jsme na něj zajet do Bratislavy.

Revue neboli ročenka nabízí 60 stránek textů a fotografií, mapujících blízkou i vzdálenou historii divadla, které od založení v roce 1963 nastudovalo 72 autorských inscenací. Jeho demiurgem, hercem a výlučným autorem je zakladatel Stanislav Štepka, který je v letošní ročence přítomen dvěma obsáhlými rozhovory. V tom prvním se zamýšlí nad smyslem a funkcí humoru v životě a mimo jiné skepticky říká: „Po roce 1989 jsme si… mysleli, že u nás totalita skončila, přijde i vytoužená demokracie, ale hlavně – konečně se všecko může… Jenže kromě svobody, kvalitních knih, filmů a výstav se… přivalila i hrubá komerce, mediální kýč a brak, který by za komunistů neprošel ani vrátnicí televize… A chatrný vkus masy se začal přizpůsobovat i nové zábavě, masa se chtěla nezávazně bavit… Kdyby dnes přišli Lasica se Satinským, už by neměli šanci.“

Není to náhodou v Česku totéž?