Poprvé jsem slyšela text Václava Havla živě na jevišti na podzim 1989 v Realistickém divadle. Res publica II. aneb Tak jsme to zažili navázala na předchozí inscenaci, která vzpomínala na dobu první republiky. Tu by komunisté také nejradši vymazali z historie a šedesátá léta 20. století se závanem svobody je dráždila snad ještě víc. Dvojka byla o nich a měla obrovský náboj, zazněla tam řada zakázaných jmen včetně ukázek z jejich děl. Z Havla tehdejší dramaturgyně divadla Vlasta Gallerová vybrala Zahradní slavnost a byla to opravdu bomba. Res publica II. byla inscenace odbojná a povznášející a je pravda, že ve druhé polovině osmdesátých let takových pár bylo, u kterých si člověk říkal, jestli před divadlem nebudou esenbáci, aby diváky rovnou sebrali. Nebyli, už to nestíhali, tady ani jinde, a bylo jasné, že se něco láme. Však za osmnáct dní to také přišlo.