Umění! Aneb Pět zastávek na Signal Festivalu
Je tu samozřejmě plno: lidé radostně stojí před jednotlivými screeny, pohybují pažemi, na screenu se to interaktivně odráží, všichni se baví. Jak si představujeme vesmírnou misi? Jak vůbec vnímáme Měsíc? Jaká je naše představa o tom, jak to tam vypadá?
Imerzivní projekce Na Měsíc (To the Moon) v Divadle X10, která dokonale rezonuje s letošním hlavním tématem Signal Festivalu Dream On!, je poetická a krásná. Slyšíte uklidňující, temně položený hlas autorky, americké legendy Laurie Anderson… „Laurie složila hudbu a vymyslela příběh, já dodal technologie,“ říká mi s úsměvem během komentované prohlídky tajwanský umělec Hsin-Chien Huang, uznávaný tvůrce v oblasti nových médií. Spojení filmu a interaktivní instalace Na Měsíc vniklo v roce 2018 na počest blížícího se padesátého výročí přistání člověka na Měsíci; na Signal do Prahy bylo exkluzívně zapůjčeno a upraveno pro podmínky Xdesítky.
O pár kroků dál na Jungmaňáku je zdarma studentská instalace na Nádvoří kostela sv. Panny Marie Sněžné, která ve spolupráci s organizací Díky, že můžem pracuje s citáty z eseje Moci bezmocných Václava Havla. Vítězný studentský projekt z UJEPu je dílem Karolíny Schulzové (2004), studentky 4. ročníku na Fakultě umění a designu UJEP v ateliéru Interaktivní média. Skládá se z deseti pilířů, které připomínají výkladní skříně. Kolem instalace je ticho, i když lidí plno: dílo je výborně zaneseno do prostoru. Když u něj postojíte, můžete si z jednoho místa číst všechny krátké Havlovy větičky (v češtině i v angličtině), nic se nepřekrývá – Mlčení je bezpečné, Nemá cenu zasahovat, Nechci mít problém, Proč se snažit… Výstava s názvem Za co neseš zodpovědnost ty bude uvedena i na letošním Korzu Národní.
Třetí překvapení čeká v Jízdárně Savarin, trošku strašidelné: „Slavný rakouský umělec, původně architekt Kurt Hentschläger, žijící v New Yorku, připravil instalaci FLUX, která pracuje s fenoménem tak zvané after image, kdy zkrátka stojíte v úplné tmě,“ vysvětluje hlavní kurátor Signal Festivalu Pavel Mrkus a má pravdu. Ano, občas narazíte do spoludiváka, vždyť jen tak jednou za dvacet sekund se na chviličku na velké obrazovce objeví pokaždé jiná světelná image, která úplnou, magickou, neproniknutelnou tmu na vteřinku lehounce přeruší. Zážitek je větší, když si místnost trošku prošmejdíte: pak můžete sledovat, jak jsme nastaveni, co je lidské oko schopno vidět a taky na jak dlouhou dobu. Proces vnímání umění, viděného a neviděného – trošku klaustrofobie, trošku zážitek, trošku krása.
Čtvrtou zastávkou je Kampus Hybernská a instalace slovenského umělce, designéra, výzkumníka a pedagoga Jána Šicka Zvukový robot, zamýšlená původně pro děti, ale soudě podle narvané místnosti baví i dospělé: tatínek všechny ty dřevěné zastávky sice trpělivě vysvětluje svému asi pětiletému chlapečkovi, ale nadšen je zjevně hlavně on sám. Instalace vizuálně otevírá téma slovenských lidových vlivů i českých motivů: najdete tu kamínky z Dunaje, nebo obyčejné dřevěné větve, se kterými si lze vyzkoušet, jak mění melodie. A když pořádně zaboucháte do stolu, vytvoříte si na něm, jen tou svou silou, sami, jak jen chcete, různé vizuální ornamenty.
Na náměstí Republiky pak stojí instalace pátá, veřejná, zdarma: třepotavě se proměňující krychle, kolem které jsou davy lidí a můžete si tam koupit i pouťový svítící balónek: autorem je ENCOR Studio, které v roce 2016 založili švýcarští audiovizuální umělci a experimentátoři s kinetickými sochami, architekturou, instalacemi a vizualizací zvuku. Lidé jsou nadšení, krychle je jednoduchá, ale má v sobě tichou kontemplaci, neklid i tajemství: není ostatně třeba nad vším dumat.
A přesně o tom je Signalfest: zásadní umělecké instalace, které najdete vevnitř, doplňují ty venkovní, bombastické, pro všechny. Od fascinujícího, laskavého Měsíce s Laurie Anderson přes zásadní připomenutí si myšlenek Václava Havla, temný FLUX, slovenského robůtka až k veselé krychli před Palladiem.
Veronika Bednářová