Komentáře

Utajená služba divadelní veřejnosti

Divadelní fakulta AMU v Karlově ulici
Foto: Archiv

Před dvěma třemi lety jsem vedl diplomovou práci Daniela Brátka Komparace fungování finského a švédského divadelního systému s českým prostředím. Jaký smysl má takové téma? lze namítnout. Až na to, že v závěru té práce autor na základě analýzy a faktů přináší jednoznačné sdělení, které bylo překvapením i pro mne. Severský systém funguje, protože vlády a parlamenty obou zemí důvěřují svým kulturním institucím a jejich divadla naopak důvěřují svým vládám. Neb když se vyskytne systémový problém a kulturní instituce se obrátí na své parlamenty, tak parlamenty „své“ kultuře vyhoví. A čtenář ať si laskavě komparace s Českem udělá sám!

Bohumil Nekolný

Používám tento úvod, abych vás zasvětil do světa Archivu závěrečných prací AMU. Divadelní fakulta se léta úporně bránila, aby tyto práce byly veřejné. Mne to vždy iritovalo, až se pod „osvíceným“ rektorátem zdařilo toto tabu prolomit. Tak je tento archiv nyní k dispozici. Sice po strastiplné, ale překonatelné digitální cestě. Do vyhledavače si dáte start.amu.cz a objeví se vám barevná okýnka. Vy si najdete modré okénko s nadpisem DSPACE s podtitulkem repozitář VŠKP. To okénko vám zčerná a hned vám bude jasné, že se blíží zem zaslíbená. Po otevření okna už jen zbývá vybrat si Divadelní fakultu, následně Katedru produkce a pak už se jen rozhodnete, zda chcete bakalářskou či magisterskou práci. Na celý rok 2026 zapomeňte, neb tak rychlí zase nejsme. Mimo jiné druhý den, kdy jsem se tam potřeboval podívat, bylo okno část dne nedostupné!

Naviguji zájemce, neb si myslím (a jsem přesvědčen), že je v těchto pracích skryta spousta faktů, informací, map a dat a hlavně problémů, které stojí před našimi divadly a ona je musí řešit. Často metodou objevu sazí v komíně. Na jednom ročníku magisterských diplomek se pokusím na výběru prací poukázat na široký diapazon témat a zpracování a na ukázku připojím jen prostý výčet příkladů bakalářských prací. Přidám odkazy na vybrané tituly, které mají přímou vazbu na divadelní praxi.

Adam Bureš absolvoval prací Rovnost, diverzita a inkluze v divadle. Předností práce je, že mapuje a analyzuje tyto strategie na příkladech praxe pěti předních evropských scén. Branding v digitální sféře Karolíny Soukupové se naproti tomu věnuje budování značky na příkladech šestnácti českých divadel. Judita Brodská obhájila práci Divadelní předplatné. Zkoumá diváckou loajalitu a to, jaké jsou alternativní přístupy k udržení či zvýšení divácké návštěvnosti. Eliška Nováková si vzala za téma Barter v divadle, ve své práci mapuje firemní fundraising v pražských divadlech. Sára Pospíšilová zvolila obecnější téma, a sice Marketingové výzkumy v umění, kde předkládá doporučení i pro divadla, včetně příkladů dobré praxe. Kateřina Pazderová zpracovala Právní aspekty úpravy dramatického textu a adaptace v divadle. Jde vlastně o komentář k autorskému zákonu ve vztahu k divadelní praxi. Právních témat se během let objevuje celá řada.

Ze starších magisterských prací je třeba připomenout vynikající diplomku Vladany Broukové Role PR ve vybraných divadlech. Ad informandum uvádím jen výčet příkladů. Nushartovu práci Práva a povinnosti diváků, Búrikovy Kolektivní smlouvy v divadelní praxi, Bouša zpracoval Audiovizuální záznamy a přenosy divadelních inscenací, Strýček naopak Bezpečnost divadelních dekorací. Na to navazuje téma Charvátové Pracovní úrazy a nemoci z povolání v divadelním provozu.

Ale i příklady bakalářských prací mohou být – nejen pro divadelní management – inspirující: bezpečnost v týmu, nástroje pro divadelní plánování, udržitelnost produkce festivalů, cirkulární ekonomika v divadle, využití AI v marketingu divadla až po marketingové strategie pro divadla obecně, ticketingové systémy, význam podcastů v komunikační strategii divadel, doplňková činnost, změna vizuální identity v divadle a konečně i genderová témata, jako bylo Postavení žen v divadlech Lucie Mlejnkové či pokus o zachycení ekologických trendů v Kočího práci Uhlíková stopa divadla. Stejně tak se objevují i věcná témata jako kostýmní fundusy, booking manažer v  divadle, či dokonce digitální řízení divadla. Široký okruh zpracovaných námětů je z oblasti právní či legislativní. Je to přirozené, protože gestorem této oblasti je na katedře Jiří Srstka.

Většinou jde o ekrazitní témata jako podoba režijních smluv v divadelní praxi, licenční smlouvy angloamerických autorů, komparace české a slovenské autorskoprávní úpravy ve vztahu k divadlu, pracovní poměr výkonných umělců na dobu určitou/neurčitou či divadelní činnost zapsaných spolků, nebo dokonce stále aktuální status umělce.

Neponecháváme stranou ani tristní záležitosti, jako jsou platy a honoráře ve veřejných divadlech, o neziskové sféře nemluvě. Skvělou datově podloženou práci obhájila Vanda Hejnová pod názvem Odměňování tanečníků současného tance, nelichotivý obraz v tomto směru dokresluje práce Richarda Rozkovce Srovnání průměrných platů v pražských divadelních příspěvkových organizacích. Stejně tak se objevují témata ze sociální oblasti jako například práce při mateřství a rodičovství v divadelním prostředí, přístupnost divadla pro publikum s handicapem, či dokonce kulturní chování divadelního publika.

Co říci závěrem: podle mne jde o utajený fundus informací, který může být zdrojem nejen pro divadelní management. Už proto, že v řadě prací mnohdy převažuje nový, neotřelý pohled, pro který v běžné denní divadelní praxi můžeme poztrácet citlivost. Tak trpělivost a vzhůru na stránky AMU!

P. S.: Práce často mívají vnější oponenturu a takový  František Vyskočil či  Ivana Ryčlová nám dávají pozitivní reflexi stran úrovně i ve srovnání s jinými vysokoškolskými pracovišti.

Divadelní noviny

Přihlášení