O divadelním titulkování: případ Hekuba
Michal Zahálka
„Poprvé jsme také v divadle zaznamenali více než elegantní řešení nepřekládat slovo od slova celé promluvy herců, nýbrž jejich podstatu tak, aby divák rozuměl tomu, o čem se hraje,“ napsaly mimo jiné Divadelní noviny (v čísle 16/2024) o hostování inscenace Tiaga Rodriguese Hekuba, ne Hekuba na plzeňském festivalu Divadlo. Jakožto dramaturgovi festivalu a zároveň tvůrci české verze oněch titulků mi taková pochvala samozřejmě udělala radost. Zároveň mi ale přišlo, že by nemuselo být od věci se na téma divadelních titulků trochu rozepsat, protože to je v praxi trochu komplikovanější proces, než se může jevit. Titulky k Hekubě vznikaly docela specifickým způsobem, který se pokusím popsat – a zároveň vyložit, jaké všechny fáze má takový vznik (nejen festivalových) titulků všeobecně. Bude to zejména ze začátku malinko technické čtení, ale pokusím se, aby nebolelo.

Sekery a žiletky Dodnes se člověk po vlastech českých, moravských a slezských potká s divadly, která na titulkování používají prezentační software, jako je známý PowerPoint. Ne že by to nebylo možné, to v zásadě je – jenom je to podobné jako brát na holení sekeru, musíte dávat veliký pozor, nijak si práci neusnadníte a potřebujete velké štěstí, aby to dobře dopadlo. Podobně jako na holení existují různé druhy žiletek, jsou i na titulkování specializované programy; je jich na výběr docela dost, pokud se jako divadlo chystáte začít systematicky řešit titulkování svých inscenací, je dobré věnovat výběru nějaký čas...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty