Cesta na Jižák I z toho důvodu mě zajímalo, k čemu přesně na Pavláku té noci došlo. Natěšeně jsem se vydal metrem do bývalého kina Galaxie, což už samo o sobě bylo dobrodružství, poněvadž já, jak bylo řečeno, kluk z centra, byl na Jižáku do té doby jen jednou v životě, když jsem rok předtím pořádal pro kamarády tradiční dušičkovou bojovku a trasa nás zavedla do betonové džungle a do vestibulu zrušeného multiplexu. Opuštěné místo bylo tak skličující, že když jsem se dozvěděl, že tu má hrát Dejvické divadlo, přišlo mi to absurdní...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.