První zpěv jsem četl dvakrát, v té noční cestě básnického já a jeho stínu přes most Legií kamsi do Košíř, v tom zvláštním půlnočním dobrodružství, kdy si podávají ruce sen a skutečnost, život a smrt, totiž něco rezonuje. Jasně, Kafka! Popis jednoho zápasu, autorův první rozsáhlý pokus v próze, na němž pracoval v letech 1904 až 1911. Pomník, co odlil Kafkovi Jaroslav Róna (stojí mezi kostelem svatého Ducha a Španělskou synagogou), mluví jasnou řečí. Taky u Kafky je v hlavní roli most (Karlův), přes nějž hodinu s půlnoci cválá já, které si osedlalo své alter ego. Jenže zatímco Nezvalův Edison sceluje, Kafka nechává svou dvojici ve finále v tragických rozladách, bez naděje. Ty texty toho mají společného nejvíc v časoprostorových kulisách, ale také v motivech, které spouštějí klíčovou situaci: jednak most, jednak dvanáctá hodina. Oba ty motivy odkazují ke zlomu, hranici, dvěma světům. Oba ty texty jsou vlastně básně-hledání: témat i výrazu. Nezval končí odstředivě, libidinózně, vzletně; Kafka pak dostředivě, neuroticky. Nezval našel, Kafka nenašel.

Mohli se ti dva potkat? Žili sice ve stejné Praze, ale v různých kulturních okruzích. Kafkovy deníky a korespondence o Nezvalovi mlčí. Mohl Nezval číst Kafkův Popis jednoho zápasu? Německy uměl velmi dobře, v Praze žil od jara 1920 a stýkal se s kulturní elitou, od Mahena přes Šaldu po mladíky z budoucího Devětsilu, jako Seifertem, Teigem, Vančurou. Ti jistě měli o Kafkovi nějaký pojem. Jenže kdy se dostal Popis jednoho zápasu do širšího oběhu? Dvě ukázky sice prosadil Max Brod do časopisu Hyperion už v roce 1908 (šlo mimochodem o vůbec první Kafkovu publikaci), ale v nich ten klíčový obraz s „vyjížďkou na koni“ není. Celý text vyšel prvně až dvanáct let po Kafkově smrti, v roce 1936. Takže synchronicita? Podobně jako mezi Edgarem Poem („Jáma a kyvadlo“) a Václavem Rodomilem Krameriem („Železná košile“) o necelé století dřív? Potvrzení magické Prahy, jedinečného cajtgajstu? Buď jak buď, za přečtení stojí oba: Nezval i Kafka. Kdykoli.

Autor je kulturní publicista.