Chodí-li lidé do divadla, aby viděli, i se viděli, a následně reflektovali, musí v něm nutně nacházet i lásku. Nebo? Umí divadlo dneška vůbec milovat, když doposud recituje, přikládá pušku k hlavě a vyzývá soky na souboj? Jsou milenecká dramata šestnáctého, devatenáctého nebo dvacátého století stálým sdělením ke sdílení? Padne čtvrtá stěna, fenomén variovaný na n-tou, podobná té v novele Zeď od Marlene Haushofer, a divák ve třetí řadě za asi pětistovku pochopí tajemství lásky...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.