Jak zemře Polonius aneb Je trigger warning v divadle spoiler, nebo rozumné varování?
Jakub Syrovátka
Představte si prosím úvodem následující situaci: Sedíte v divadle, řekněme v takovém, které vás většinou baví, díváte se na výborné herce, děj je napínavý, v podstatě nevnímáte čas. Nevnímáte lidi kolem sebe, ale téměř s jistotou víte, že jsou tu stejně unešení všichni. Dobrý špíl, jehož součástí je mimo jiné scéna vyobrazující sexuální násilí. Patří tam, znalec textu to očekává, není to nevkusné, ale asi vás z toho trochu mrazí. Představení skončí, právem získá standing ovation. A jeden z diváků, nikým nespatřen, prožívá panickou ataku. Má pocit, že na něj padá svět, možná že dokonce umírá, ale všichni kolem tleskají. Scénu o sexuálním násilí neočekával, možná je s ní spojeno nějaké jeho trauma, možná je obecně citlivý. Kdo za tu situaci nese vinu? Je tu vůbec nějaká vina?
K této úvaze mě dovedla moje připomínka tvůrčímu týmu na diskusi s porotou v rámci soutěžní přehlídky ochotnického divadla. Nic tak vážného jako panická ataka se během probíraného představení neodehrálo. Přesto mi dvě známé, o něco mladší než já, popsaly svůj nepříjemný šok z jisté scény. Představení přitom tzv. trigger warning mělo, jen opomnělo varovat před jedinou věcí, a to z logického důvodu – spočíval v ní dějový zvrat. Porota proto moji připomínku spíše rozporovala...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory