Ze starých časů Divadelního ústavu jsem si odnesla jakousi „povinnost“ ohlédnout se za odcházející sezonou. Nevím, jestli to ještě platí, když se divadelní prázdniny už dávno nedrží, ba dokonce některé soubory vyvíjejí až neuvěřitelnou letní činnost. Otázka také zní, zda posuny či trendy, které se dají vystopovat v tak krátkém období, nejsou přece jen mikroskopické. V každé sezoně se však něco vymyká, něco překvapí nebo naopak zklame, zkrátka některá očekávání se naplní, jiná nikoli. Právě uplynulá sezona potvrdila třeba nástup mladých tvůrců narozených kolem roku 2000 a z dramaturgického hlediska stále se rozšiřující tematické i formální možnosti autorského divadla. Ukázala však také trvalou sílu starých kvalit – to byla třeba Pařízkova Amadoka v Divadle X10, která přinesla také skvělou hereckou souhru, což v uplynulé sezoně nebyla výjimka. Podobnou kvalitu bylo možné vidět v Divadle Na zábradlí, ale i v Činohře Národního divadla; celkově byla sezona bohatá na výborné herectví.