Setkání s herečkou Radkou Fidlerovou, která letos slaví neuvěřitelné životní jubileum, je vždycky zážitek. Má v sobě jakési zvláštní tajemství a přes veškerou vstřícnost zůstává stále zahalena v závoji nevyřčených slov. Přitom si nedokážu představit otevřenějšího člověka, u kterého cítíte empatii, skromnost. Zdá se mi až nespravedlivé, že tato výjimečně proměnlivá herečka patrně nikdy nevstoupí do povědomí většinového diváka, konzumenta filmových a televizních produktů, ačkoli ztvárnila menší role v několika desítkách snímků. Její doménou zůstávají většinou komorní scény (byť se v posledních letech objevila v Národním divadle, Divadle na Vinohradech či především v Městských divadlech pražských). V paměti ovšem zůstávají hlavně její herecké výkony v inscenacích o generace mladších tvůrců, kteří se na ni obracejí s oprávněnou důvěrou.