Komické poťouchlosti v decentním balení
Činoherní – a rovněž operní – dramaturgie brněnské Reduty vykazuje za uměleckého vedení Petra Štědroně značnou míru progresivity. Je proto možná překvapivé, že po vesměs původních novinkách či pronikavých dramatizacích současných autorů pojednaných špičkami mladé režisérské generace (Mikuláškova Korespondence V+W) nabídla Reduta jako první premiéru nové sezony dvě aktovky klasika absurdního dramatu Sławomira Mrożka v podání klasika české divadelní režie Zdeňka Kaloče.
Igor Bareš a Zdeněk Černín v aktovce Kouzelná noc FOTO JANA HALLOVÁ
Spojení Kouzelné noci a Letního dne do jednoho večera je na první pohled logické, neboť obě aktovky mají po dvou mužských a jedné ženské postavě, které korespondují i předpokládaným věkem. Jinak by se ovšem daly nalézt v obou hrách spíš rozdíly, které jsou přirozené, vezmeme-li v úvahu, že je od sebe dělí dvacet let. Kouzelná noc z roku 1963 rozvíjí komickou absurdní situaci dvou unavených úředníků na služební cestě, jejichž nocleh v hotelovém pokoji zpestří zvláštní ženská bytost, přicházející snad ve snu. Sen je ovšem dvousečná dramatická zbraň: umožňuje rozvinutí málo slibného výchozího stavu v brilantní dialog mužů odhalující bizarnost situace, zároveň však může být levným prostředím, v němž obstojí jakékoliv řešení. Letní den z roku 1983 je text vyzrálejší, nelze ho již přiřazovat k proudu absurdního dramatu. Přináší modelovou situaci: protnutí osudů životního outsidera a úspěšného muže, kteří oba chtějí spáchat sebevraždu. Jejich disputaci o důvodech plánovaného činu přeruší náhodný příchod mladé dámy, která peripetii příběhu nasměruje k tragickému finále.
Režisér Zdeněk Kaloč přistoupil k oběma textům s pokorou, když téměř beze zbytku respektoval scénické poznámky i jazyk, který je zejména v překladu Kouzelné noci poněkud zastaralý (mohu se legitimovat apod.). Jistý posun k dnešku spatřuji v decentní práci s komickými poťouchlostmi, jež Kouzelná noc nabízí dvěma mužům v pyžamu v jednom pokoji. Neméně jemnými situačními detaily charakterizuje režie postavy v Letním dni: sem patří například smetení sklenice ze stolu na konci druhého dějství nebo Nezdarovo „triumfální“ rozbalení humpolácké igelitky na pláži.
Smysl pro ironii je patrný v hereckých výkonech především obou mužských protagonistů. Obsazení je pozoruhodné: nadřízeného úředníka a úspěšného muže hraje Kaločův režisérský kolega Zdeněk Černín, rolí jeho méně úspěšného protějšku se do Brna po čase vrací Igor Bareš. Černínův výkon charakterizuje v první části večera až pedantský minimalismus obohacený v Letním dni jistou dávkou protřelosti, Bareš kreslí úředníka v Kouzelné noci zřetelnějšími komediálními tahy, které užívá i ve druhé hře; zde by však neškodilo – třeba v úvodním monologu – pracovat s nimi poněkud rafinovaněji. Větší problém mám s obsazením Henriety Hornáčkové do ženských rolí. Krásná slovanská plavovláska je typově přesná jako vysněná bytost Kouzelné noci, v Letním dni lze diskutovat nad motivací její koketerie s postaršími strýci.
Národní divadlo Brno (Divadlo Reduta) – Sławomir Mrożek: Kouzelná noc. Letní den. Překlad Helena Stachová, Roman Mecnarowski. Režie Zdeněk Kaloč, výprava Marta Roszkopfová, hudba David Rotter. Premiéra 2. října 2011.
Komentáře k článku: Komické poťouchlosti v decentním balení
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
