Dojemná zkouška z dospělosti
Komedie Obraz francouzské dramatičky Yasminy Rezy se na českých jevištích zabydlela. Poprvé byla inscenována v Městských divadlech pražských v roce 1995, tedy již rok po svém vzniku, a do zatím poslední, ostravské premiéry se urodilo deset nastudování.
Obraz nabízí skvělé příležitosti pro tři herce (na snímku Marek Cisovský a Josef Kaluža) FOTO ROMAN POLÁŠEK
Zápletka hry je vlastně banální: dlouholetým přátelstvím tří čtyřicátníků otřese moment, kdy si jeden z nich – lékař Boris – pořídí přehnaně drahý obraz – bílé plátno bez rámu. Vzájemné vztahy mužů pak musí projít zkouškou, kdy se při pochybování nad uměleckými kvalitami abstraktního díla odkrývají křivdy minulosti, skrze které vyplouvají na povrch i další motivy, jako je snobismus, pokrytectví, mužská ješitnost, vypočítavost či důvěra jednoho v druhého. Obraz nabízí skvělé příležitosti pro tři herce, a tak není divu, že ho uvedli právě v Komorní scéně Aréna, jejíž doménou je především interpretační divadlo. I když na druhou stranu je škoda, že se tak využila jen část mimořádného potenciálu úspěšného souboru. Ke spolupráci byl do Ostravy již podruhé přizván režisér Vojtěch Štěpánek, který v minulé sezoně nastudoval Vianův náročnější a nepříliš často hraný titul Budovatelé říše. Nyní se musel vyrovnat s poněkud odlišným žánrem konverzační komedie. Soustředí se především na důkladné vedení herců, nechává je rozehrávat charaktery i situace s jemnou nadsázkou až k určité decentní grotesknosti.
K tomu hercům napomáhají civilní kostýmy a jednoduchá, náznaková scéna, kterou výtvarník Milan David vytvořil ze tří pohovek a stolku uprostřed. Velké symbolické bílé plátno pak svou velikostí přesně kopíruje rám vstupních dveří, jako by tak tvůrci chtěli naznačit, že si hrdina drahé dílo pořídil spíše na míru než z hlubší pohnutky. Inscenace je rytmizována světelnými střihy, kdy po rozsvícení v hledišti postavy strnou na jevišti v jakémsi štronzu, v kuželu ostrého světla odříkávají vnitřní monology a odhalují skutečnou podstatu svých vztahů. V závěru Štěpánek inscenaci ztišuje, tempu záměrně ubírá na dynamičnosti, čímž dochází k závěrečnému nepatetickému vyznění vážnějších tónů při dojemném hledání cesty zpět.
Každému z herců se podařilo přesně vybudovat osobitý typ. Zároveň citlivě a přesně reagují na jednotlivé repliky, gesta či pohyby a rozehrávají kaskádu šarvátek. Albert Čuba představuje majitele „pochybného“ obrazu Borise jako spíše nesympatického, vypočítavého intelektuálského snoba. S ním výrazně kontrastuje postava lůzra Ivana. Toho se Josefu Kalužovi podařilo vykreslit až jako jakéhosi posmutnělého klauna, jemuž se v životě nic nedaří, ale který svou naivní čistotou tvoří výrazný protipól oběma kamarádům. Třetí figuru stvořil Marek Cisovský. Jeho racionálně uvažující postava inženýra Marka zaujme zvláště v mimice důsledně budovaným nepřístupným šklebem, skrze který jako by si postava vytvářela neprůstupnou masku, za níž skrývá všechny své frustrace. V Aréně divákovi nabízejí skvělý herecký koncert, který jistě bude s jednotlivými reprízami ještě zrát.
Komorní scéna Aréna Ostrava – Yasmina Reza: Obraz. Překlad Michal Lázňovský. Režie a výběr hudby Vojtěch Štěpánek, scéna a kostýmy Milan David, dramaturgie Tomáš Vůjtek. Premiéra 7. ledna 2017.
Komentáře k článku: Dojemná zkouška z dospělosti
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Roman Šrámek
Zhlédli jsme včera
úžasné mistrovské dílo v podání výborných herců z Arény!!!
Těšíme se na další představení.
30.01.2017 (12.22), , Trvalý odkaz komentáře,